Zobrazení zdroje stránky Klasifikace psychických funkcí, psychických procesů a psychických stavů.

==Dějinný vývoj pohledu na psychické funkce v kontextu evropské filozofie==
[[Aristoteles]] (384–322 př. n. l.) byl prvním, kdo se pokusil o ucelení tehdejších poznatků o duši a vytvoření psychologické soustavy. V jeho pojetí psychika nepojímá pouze vědomí, ale vlastně každý projev života považuje za projev duchovna (tedy i základní biologické procesy – růst organismu, proces výživy atd.). Duše je podle Aristotela to, co dává tělu život a považuje tělo a duši za neoddělitelné entity. Duše má podle Aristotela 3 stupně či kvality. Základní je '''duše vegetativní''', kterou mají všechny živé organismy, včetně rostlin, a která souvisí s vyživováním, rozmnožováním a růstem. Dalším stupněm je '''duše senzitivní''' (případně také animální či vnímavá), kterou mají všichni živočichové, a která souvisí se smyslovým vnímáním. Posledním stupněm, který se již nachází pouze u lidí, je '''duše myslící'''.<ref>Stavěl, J. (1971). Antická psychologie. SPN – pedagogické nakladatelství.</ref>

[[Tomáš Aquinský a jeho psychologické učení|Tomáš Akvinský]] (1225–1274) v rámci své středověké filozofie navázal na Aristotela, avšak svou teorii přizpůsobil tehdejšímu dominujícímu křesťanství. Na rozdíl od Aristotela tak považoval duši za substanci, která může existovat i sama o sobě, když po smrti člověka opustí tělo. Duše se skládá ze dvou částí – '''rozumu''' a '''vůle'''.<ref name=":7">Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Grada.</ref>

[[Kant - přínos pro psychologii|Immanuel Kant]] (1724—1804) považoval za důležité rozlišení dvou druhů poznání – '''a posteriori''', '''a priori'''. Poznání a posteriori je poznání přímo plynoucí z předchozí zkušenosti. Poznání a priori je takové, které není závislé na předchozí zkušenosti (poznatek předchází smyslové zkušenosti). Co se psychologie týče, lze podle Kanta, s ohledem na to, že poznání je velmi subjektivní, poznávat pouze vlastní vnitřní děje (poznávání, cítění a chtění).<ref name=":7" />

[[Brentano - přínos pro psychologii|Franz Brentano]] (1838–1917) je zakladatelem '''Psychologie aktu''' a zastává názor, že by se psychologie spíš, něž studiem struktury vědomí (tedy tak, jak psychologický výzkum pojímal Wilhelm Wundt) měla zabývat aktivitou vědomí – mentálními akty, či jinak řečeno psychickými procesy.<ref name=":7" />
==Psychický proces a psychický obsah==
[[Soubor:Psychické jevy - klasifikace.png|náhled|382x382pixelů|Klasifikace psychických jevů]]
Dle Plhákové (2003) rozlišujeme tři základní psychické fenomény plynoucí z našich duševních zážitků. Patří sem psychické '''procesy''', '''obsahy''' a '''stavy'''. Psychickým stavům bude věnována pozornost v následující samostatné kapitole. Nyní se však podívejme na pojmy psychický proces a psychický obsah.<ref name=":0">Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Academia.</ref>

===Definice pojmu psychický proces===
Psychické procesy řadíme mezi '''psychické jevy'''. Jejich úkolem je zejména zprostředkovávání interakcí mezi člověkem a okolním světem. Jedná se o '''aktuálně probíhající děje''', vyjadřující průběh změny mezi počátečním a výsledným stavem, pomocí nichž můžeme '''poznávat''' nejen okolní svět, ale i sebe samotné, '''prožívat''' emoční prožitky či '''utvářet motivaci''' ke konkrétním činnostem. Obvykle se uvádí, že psychické procesy se vyznačují '''krátkou dobou trvání''', některé zdroje však v tomto uvádí velkou variabilitu – od skutečně krátkých, zlomky sekund trvajících, psychických procesů u senzomotorických reakcí, až po desítky minut či hodin trvající psychické procesy při přemýšlení či představování si.<ref name=":0" /><ref name=":2">Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Mach.</ref><ref name=":1" />

Příčinou vzniku konkrétních psychických procesů bývá '''nerovnovážný stav organismu''' ve smyslu, nenasycení některých jeho potřeb a cílem je tak znovunastolení jakési rovnováhy. Může jít o aktuální potřebu nasycení informacemi, jídlem, lidským kontaktem,… Končí-li jeden psychický proces, obvykle je záhy střídán dalším.<ref name=":2" />

Tyto procesy mohou být '''vědomé''' (například tehdy, jsme-li  schopni říct, jakým způsobem jsme k dané věci došli) i '''nevědomé''' (ve chvílích, kdy se nám objeví v mysli mentální obsah, případně pocítíme emoci, u nichž nejsme schopni určit, co vedlo ke vzniku tohoto obsahu, nebo jaké děje v naší mysli zapříčinily vznik dané emoce).<ref name=":0" />

Na psychické procesy a jejich průběh má významný vliv věk a s ním spojené '''vývojové změny''' (zpočátku evolučního a později involučního charakteru), '''stav organismu''' a '''vlivy z prostředí'''.<ref name=":1">Hartl, P., & Hartlová, H. (2009). Psychologický slovník. Portál.</ref>

Psychické procesy, zejména ty kognitivní, mnohdy '''vedou ke vzniku psychického obsahu'''. Příkladem může být proces snění vedoucí ke vzniku snů jako psychických obsahů, vnímání vedoucí ke vzniku počitků či komplexnějších vjemů nebo paměťové procesy vybavování, které mohou vést k vybavení vzpomínky jako psychického obsahu do vědomí.<ref name=":0" /><ref name=":2" />

====Klasifikace psychických procesů podle dimenzí psychiky====
Psychické procesy dělíme do 3 skupin:

*'''kognitivní''' (poznávací) – [[kognitivní procesy]] slouží k rozhodování, usuzování, plánování, řešení problémů, ale i získávání a zpracovávání informací z vnitřního i vnějšího prostředí člověka (vnímání, učení, paměť, imaginace a myšlení)<ref name=":0" />

*'''afektivní''' (emocionální) – afektivní procesy jsou procesy vedoucí ke vzniku emocí, jejichž subjektivní prožívání označujeme jako cit<ref name=":0" />

*'''motivační''' (volní) – [[Motivace|motivační procesy]] jsou takové, které aktivizují k určitým činnostem nebo naopak usměrňují chování člověka; každá vykonávaná aktivita je konána s nějakým motivem, ať už vědomým, či nevědomým<ref name=":0" />

===Definice pojmu psychický obsah===
Jak je již výše uvedeno, psychické obsahy jsou '''výsledkem psychických procesů'''. Jedná se jak o obsahy aktuálně se nacházející ve vědomí (myšlenky, sny, vjemy,…), ty, které si lze zpětně vybavit z paměti (znalosti, vzpomínky,…), ale i ty, které jsou zcela nevědomé (např. traumatické vzpomínky, sexuální fantazie,…). <ref name=":0" />

Ve vztahu k psychickým obsahům, někdy označovaným také jako psychické zážitky, je důležitý termín '''prožívání'''. Prožívání je v psychologii chápáno jako '''nepřetržitý tok''' stále se měnících psychických obsahů či zkrátka '''proud vědomí'''. Každý psychický obsah by měl zahrnovat '''tři aspekty''' odpovídající níže uvedeným kategoriím psychických procesů – '''kognitivní''' (něco vnímáme, zpracováváme – vytváříme obsah), '''afektivní''' (nějak daný obsah prožíváme) a '''motivační''' (něco nás vede k vytváření určitých obsahů). V různých situacích jsou pak jednotlivé aspekty více či méně dominantní.<ref name=":0" />

===Spor ohledně pojetí psychických procesů coby určitých elementů či celků – spor W. Diltheye a H. Ebbinghause===
Přelom 19. a 20. století byl pro psychologii, coby pro poměrně mladou vědní disciplínu, obdobím významných sporů. Tyto spory se týkaly zejména pojetí psychologie a přístupu k jejímu zkoumání. Na jedné straně stojící zastánci pozitivismu, behaviorismu a experimentální psychologie chápající psychologii jako přírodní vědu, a na straně druhé zastánci rozumějícího, filozoficky zaměřeného přístupu řadící psychologii mezi tzv. duchovědy.<ref name=":3">Nakonečný, M. (2016). Obecná psychologie. Triton.</ref>

'''[[Hermann Ebbinghaus]]''' (1850–1909), známý zejména pro své výzkumy spojené s pamětí, patřil mezi experimentální psychology a zastával názor, že izolované psychické jevy lze objektivně zkoumat a psychologie jako vědní obor tak patří mezi objektivní přírodní vědy.

Představitelem druhého názorového pólu byl pak '''[[Wilhelm Dilthey]]''' (1833–1911). Ten, coby zakladatel duchovědné psychologie, tvrdil, že jednotlivé jevy se dějí vždy v nějakém kontextu, od nějž jsou neoddělitelné. Dilthey tak kritizoval představitele tzv. „kauzálně vysvětlující psychologie“ právě za fragmentaci vědomí a psychických procesů na samostatně zkoumané elementy, jelikož v jeho pojetí tzv. „popisné psychologie“ je nutné nahlížet na věci jako na celek, jen tak je možné jim rozumět. (Takács, přednášky z Dějin psychologie 2020/2021)

==Psychický stav==

===Definice pojmu psychický stav===
[[Psychické stavy]], stejně jako psychické procesy, řadíme mezi '''psychické jevy''' a základní '''psychické funkce'''. Psychický stav odráží '''aktuální nastavení psychiky''' ve vztahu k situaci, vztahuje se ke všem psychickým procesům a obsahům a výrazně je ovlivňuje (únava má vliv na procesy myšlení, emoční stavy jako smutek mohou ovlivňovat vnímání,…). Můžeme hovořit o jakémsi pozadí psychických procesů a obsahů. Jedná se o '''afektivní složku prožívání''' (strach, smutek, radost,…), ale i celkové '''psychofyzické stavy''' (hlad, vzrušení, únava,…).<ref name=":2" /> 

Psychické stavy jsou oproti psychickým procesům relativně stabilnější psychické fenomény – mají '''delší dobu trvání'''. Jsou '''charakteristikou jedince''' po čas trvání konkrétního stavu (označujeme lidi jako smutné, veselé, unavené, zamyšlené,…). Každý psychický stav má konkrétní '''obsah''', '''stupeň''' a '''dobu trvání'''.<ref name=":1" />

===Klasifikace psychických stavů===

====Základní dělení====
Nejčastějším způsobem klasifikace psychických stavů je, podobně jako u psychických procesů, dělení '''podle obsahu duševní činnosti'''<ref name=":2" />''':'''

*'''kognitivní stavy''' (poznávací) – stavy podporující nebo naopak inhibující kognitivní procesy (údiv, zaujetí, nuda,…)

*'''afektivní stavy''' (citové/emoční) – stavy přímo související s emočními prožitky (city, nálady, afekty či vášně)

*'''motivační stavy''' (volní) – stavy ovlivňující primárně motivační procesy (nerozhodnost, vypětí,…)

====Stavy aktivace organismu====
Důležitý je také '''stav''' '''míry aktivace organismu''' a celkové pohotovosti CNS, od níž se odvíjí povaha a intenzita psychických procesů<ref name=":3" />:

*'''bezvědomí''' – poruchy vědomí

*'''nízká''' – při nízké aktivaci organismu dochází k výraznému zpomalení mozkové aktivity; nejnižší přirozená míra aktivace nastává během hlubokého spánku; stále nízká, avšak vyšší, než během hlubokého spánku nastává během REM spánku

*'''snížená''' – aktivace organismu bývá snížená nejčastěji v důsledku únavy, během přechodu mezi bdělým stavem a spánkem či při denním snění; může být však snížená i v důsledku některých psychických poruch (např. deprese) či různých psychoaktivních látek s tlumivým efektem

*'''střední''' – jedná se o stav aktivace organismu v běžném bdělém stavu, jedinec se bez problémů soustředí a vykonává záměrné činnosti

*'''zvýšená''' – zvýšená aktivace může být během činností vyžadujících zvýšené úsilí či pozornost (např. během testu), tento stav mívá krátké trvání; trvá-li dlouho, jedinec se pak cítí vyčerpaně

*'''vysoká''' – vysoké míra aktivace je opět pro organismus velmi vyčerpávající stav s obvykle kratší dobou trvání objevující se zejména v okamžicích velkého vzrušení, podrážděnosti, stresu či úzkosti, případně po požití stimulačních psychoaktivních látek nebo u manických stavů

==Psychická dispozice, psychická vlastnost==

===Definice pojmu psychická dispozice a vlastnost===
Poslední kategorií v rámci '''psychických jevů''' jsou [[Vlastnosti|'''psychické vlastnosti''']]. Psychické vlastnosti označují poměrně '''stabilní''' a během života '''příliš neměnné''' způsoby reagování člověka v podobných situacích ve vztahu k okolí i k sobě samému. Jde o jakési '''popisné prvky osobnostní struktury''', které když uplatníme ve vztahu k nějakému člověku, dokážeme do určité míry předpovídat jeho chování a prožitky v různých situacích (například u silně extravertního člověka můžeme očekávat větší družnost, než u člověka introvertního). Vysvětlujeme jimi '''individuální rozdíly'''. Ačkoli jsou psychické vlastnosti vcelku stálé, mohou být, a to zejména v dětství, '''rozvíjeny a měněny''' vnějšími vlivy, '''zkušenostmi''' a '''výchovou'''. Krátkodobě pak mohou být ovlivněny '''aktuálními stavy''' – nemocí, únavou, smutkem, atd. Pro pojem psychická vlastnost bývá v psychologii rovněž používán pojem '''rys'''.<ref name=":2" /><ref name=":1" /><ref name=":4">Říčan, P. (2007). Psychologie osobnosti. Grada.</ref><ref name=":5">Blatný, M. & kol. (2010). Psychologie osobnosti - Hlavní témata, současné přístupy. Grada.</ref>

Dle Kolaříkové citované v Psychologii osobnosti Říčana (2007) chápeme vlastnosti jako '''dispozice''' – tedy něco, co disponuje člověka k určitému způsobu chování a prožívání.<ref name=":4" /> Dle Allportovy teorie se pak jedná o jedinečnou konfiguraci rysů každého jedince, které se opět odrážejí v jeho chování a prožívání.<ref name=":1" /> Hřebíčková v Psychologii osobnosti Blatného (2010) dává rovnítko mezi pojem dispozice a osobnostní rys.<ref name=":5" />

V rámci popisných charakteristik osobnosti jedince se tak v literatuře můžeme potkat s pojmy '''psychická vlastnost''', '''vlastnost osobnosti''', '''osobnostní charakteristika''', '''osobnostní rys''' či '''osobnostní dispozice''', nejednotně používanými pro popis jednoho psychického jevu.<ref name=":5" />

===Klasifikace psychických vlastností===
V rámci psychických vlastností se opět můžeme setkat s různými způsoby klasifikace. Můžeme hovořit o vlastnostech '''povrchových''', tedy takových, které můžeme přímo pozorovat v chování, a '''pramenných''', které jsou příčinami navenek pozorovaného. O vlastnostech '''konstitučních''', tedy geneticky daných, a '''prostředím utvářených'''. (Bahbouh, Přednášky z Psychologie osobnosti I. a II. 2020/2021)

Zde použijeme velmi zjednodušující rozdělení na dvě kategorie:

*'''schopnosti''' – zkušenostmi, učením a činností rozvinuté vlohy (dispozice) jedince (např. schopnost mluvit, psát, …)

*'''povahové rysy''' – temperament coby vrozený povahový rys (sangvinik, cholerik,…), charakter coby během života získané morální hodnoty, na základě nichž jedinec jedná, motivy,…

Podrobnější rozdělení se nachází v článku '''[[Vlastnosti]]'''.

==Psychická funkce==

===Definice pojmu psychická funkce===
Funkce je definovaná jako '''účelné chování''' organismu '''směřující k úkolu'''. U člověka může jít o funkce vegetativní, senzorické, motorické či psychické. Poslední jmenované, tedy funkce psychické, můžeme chápat jako '''psychické procesy''', případně komplex několika po sobě jdoucích psychických procesů, pomocí nichž jsme schopni vykonávat nejrůznější mentální úlohy.<ref name=":1" />

V kontextu psychických funkcí je důležité zmínit také schopnosti. Pro rozvinutí schopností jsou totiž psychické funkce nezbytnou podmínkou. Konkrétní psychické funkce jsou '''vázány na konkrétní oblasti mozku''' a dojde-li k jejich poškození, jsou narušeny i dané psychické funkce. Narušení psychických funkcí, potažmo psychických procesů, se v konečném důsledku odráží ve schopnostech, které jsou na poškozené psychické funkce vázané. Například dojde-li k defektu v oblasti Brocova centra, dojde k narušení psychických funkcí zodpovědných za tvorbu řeči, v důsledku čehož je u jedince narušena schopnost verbálně expresivní komunikace.

===Klasifikace psychických funkcí===
Mezi nejvíce diskutované psychické funkce, kterým je zároveň v posledních letech věnována velká pozornost na poli výzkumu, i v klinické praxi, patří '''kognitivní''' a, pod ně spadající, '''exekutivní''' funkce psychiky.

====Kognitivní funkce====
Kognitivní funkce zahrnují veškeré psychické procesy, jež nám umožňují adaptaci na vnější prostředí, komunikaci s ním a další cílení chování. Mezi kognitivní funkce řadíme '''[[vnímání]]''', '''[[pozornost]]''', '''[[paměť]]''', '''[[Řeč|řečové funkce]]''' a '''[[exekutivní funkce]]'''. Pro sledování kognitivních funkcí používáme neuropsychologické vyšetření obsahující dílčí testy zaměřené na konkrétní funkce – paměť, učení, verbální fluenci,... Celková úroveň kognitivních funkcí bývá označována jako '''[[inteligence]]'''.<ref name=":6">Jirák, R. & kol. (2009). Demence a jiné poruchy paměti. Grada.</ref>

====Exekutivní funkce====
[[Exekutivní funkce]], někdy označované jako funkce výkonné či řídící, zahrnují chování, potažmo mentální procesy '''směřující ke konkrétnímu cíli'''. Zajišťují schopnost jedince být motivován, dále zajišťují plánování dané činnosti, realizaci činnosti, i její zpětné zhodnocení. Exekutivní funkce jsou zodpovědné za '''plánování''', '''organizaci''', '''časování''', '''koordinování''' a '''monitorování''' '''kognitivních operací'''. Úroveň exekutivních funkcí můžeme měřit například pomocí '''Stroopova testu'''.<ref name=":6" />
==Externí nepublikované zdroje==
Ke zpracování poznámek byly uplatněny také poznámky z přednášek Mgr. Lei Takács, Ph.D., získané v rámci kurzu Dějiny psychologie vyučovaného na Katedře psychologie FF UK a poznámky z přednášek doc. PhDr. MUDr. Mgr. Radvana Bahbouha, Ph.D., získané v rámci kurzu Psychologie osobnosti I. a Psychologie osobnosti II.
==Odkazy==

===Reference===
<references />

===Klíčová slova===
psychické funkce, psychické procesy, psychické stavy, psychické vlastnosti
[[Kategorie:Psychologie osobnosti|*]]
[[Kategorie:Obecná psychologie|*]]