Diagnostika ADHD: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
m Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
===Primární příznaky=== | ===Primární příznaky=== | ||
| − | Základními znaky poruchy pozornosti a hyperaktivity je, jak už napovídá název, | + | Základními znaky poruchy pozornosti a hyperaktivity je, jak už napovídá název, stabilní narušení pozornosti nebo hyperaktivita a impulzivita. Ty se objevují v takové míře, že narušují fungování a vývoj jedince. |
'''Nepozornost''' se typicky projevuje jako opouštění úkolů, nedostatek vytrvalosti, potíže se zaměřením a udržením pozornosti, dezorganizovanost. | '''Nepozornost''' se typicky projevuje jako opouštění úkolů, nedostatek vytrvalosti, potíže se zaměřením a udržením pozornosti, dezorganizovanost. | ||
| Řádek 18: | Řádek 18: | ||
'''Hyperaktivita''' se projevuje převážně nadměrnou motorickou aktivitou v nevhodných chvílích. Například nadměrným vrtěním, poklepáváním nebo mluvením v momentech, kdy to není přiměřené. | '''Hyperaktivita''' se projevuje převážně nadměrnou motorickou aktivitou v nevhodných chvílích. Například nadměrným vrtěním, poklepáváním nebo mluvením v momentech, kdy to není přiměřené. | ||
| − | '''Impulzivita''' se projevuje jako sklon k unáhlenému jednání bez předchozího promyšlení. Může | + | '''Impulzivita''' se projevuje jako sklon k unáhlenému jednání bez předchozího promyšlení. Může mít za následek zranění člověka. Může se projevovat také vyrušováním nebo obtěžováním svého okolí, případně prováděním důležitých rozhodnutí bez předchozího promyšlení a bez ohledu na dlouhodobé následky.<ref name=":1" /> |
===Projevy ADHD=== | ===Projevy ADHD=== | ||
Primární příznaky, tedy nepozornost, hyperaktivita a impulzivita, mají v různých prostředích mnohé projevy. | Primární příznaky, tedy nepozornost, hyperaktivita a impulzivita, mají v různých prostředích mnohé projevy. | ||
| − | Nejvíce se ADHD projevuje | + | Nejvíce se ADHD projevuje ve školním prostředí. Zde jsou vysoké nároky nejen na pozornost, ale i na řád a klidné chování. Může tak mít za důsledek horší školní výkony, které ale nesouvisí s intelektem. Hyperkinetické děti bývají často rozptylovány podněty, které nejsou důležité. Také mají problém rozlišit, jaké informace jsou podstatné. Toto, v kombinaci s impulzivitou, mnohdy vede k předčasným a chybným závěrům. Mnohdy se objevují impulzivní odpovědi, kvůli kterým mají tendenci více chybovat. Socializace může být negativně ovlivněná i jejich hyperaktivitou a impulzivitou, které jim znesnadňují zapadnutí do kolektivu.<ref name=":2" /> |
==Diagnostika ADHD== | ==Diagnostika ADHD== | ||
| Řádek 31: | Řádek 31: | ||
===Diagnostická kritéria dle MKN-10=== | ===Diagnostická kritéria dle MKN-10=== | ||
| − | V | + | V České republice se diagnostika opírá především o [[Klasifikační soustavy nemocí|MKN-10]] (Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize)<ref>''Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: MKN-10: desátá revize:'' aktualizovaná druhá verze k 1.1.2009. (2008). (2. aktualiz. vyd.). Bomton</ref>, která ale s pojmem ADHD jako takovým nepracuje. Místo toho využívá kategorii ''Hyperkinetická porucha''. Pod hyperkinetickou poruchu spadá: |
*Porucha aktivity a pozornosti | *Porucha aktivity a pozornosti | ||
| Řádek 40: | Řádek 40: | ||
Pro to, aby mohla být diagnostikována hyperkinetická porucha, musí se mezi příznaky objevovat výrazná '''nepozornost, hyperaktivita a neklid'''. Tyto příznaky se musí projevovat ve všech situacích. Zároveň nesmí být příznakem jiného onemocnění a musí se objevovat po dobu delší než 6 měsíců. | Pro to, aby mohla být diagnostikována hyperkinetická porucha, musí se mezi příznaky objevovat výrazná '''nepozornost, hyperaktivita a neklid'''. Tyto příznaky se musí projevovat ve všech situacích. Zároveň nesmí být příznakem jiného onemocnění a musí se objevovat po dobu delší než 6 měsíců. | ||
| − | ====Diagnostická kritéria:==== | + | ====Diagnostická kritéria:<ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref name=":2" /><ref>Zelinková, O. (2015). ''Poruchy učení:dyslexie, dysgrafie, dysortgrafie, dyskalkulie, dyspraxie, ADHD.'' (12. vydání). Portál.</ref>==== |
'''Porucha pozornosti''' | '''Porucha pozornosti''' | ||
| Řádek 72: | Řádek 72: | ||
*Často odpovídá bez přemýšlení | *Často odpovídá bez přemýšlení | ||
*Má problém čekat | *Má problém čekat | ||
| − | *Přerušuje ostatní v hovoru nebo činnostech | + | *Přerušuje ostatní v hovoru nebo činnostech |
===Diagnostika dle DSM-5=== | ===Diagnostika dle DSM-5=== | ||
| Řádek 79: | Řádek 79: | ||
Pro diagnostiku jsou i zde důležitá již zmiňovaná behaviorální kritéria, která jsou rozdělena do tří kategorií. Těmi jsou pozornost, hyperaktivita a impulzivita.<ref name=":1" /> | Pro diagnostiku jsou i zde důležitá již zmiňovaná behaviorální kritéria, která jsou rozdělena do tří kategorií. Těmi jsou pozornost, hyperaktivita a impulzivita.<ref name=":1" /> | ||
| − | Příznaky musí splňovat řadu konkrétních kritérií. Mezi ně patří to, že se musí objevit před sedmým rokem a být trvalé. Musí se projevovat | + | Příznaky musí splňovat řadu konkrétních kritérií. Mezi ně patří to, že se musí objevit před sedmým rokem a být trvalé. Musí se projevovat ve všech oblastech života. Důležitá není jen samotná přítomnost příznaků. Velmi důležité je také to, že příznaky musí být pro člověka maladaptivní a zároveň neodpovídají jeho vývojové úrovni.<ref name=":1" /> |
| − | Podle převažujících příznaků odlišuje DSM-5 | + | Podle převažujících příznaků odlišuje DSM-5<ref name=":4">American Psychiatric Association. (2013). ''DIagnostic and statistical manual od mental disorders'' (5th edition). Arlington.</ref> 5 podtypů AHDH, těmi jsou: |
*ADHD typ s převahou poruch pozornosti | *ADHD typ s převahou poruch pozornosti | ||
| Řádek 89: | Řádek 89: | ||
*ADHD v částečné remisi | *ADHD v částečné remisi | ||
| − | ====Diagnostická kritéria==== | + | ====Diagnostická kritéria<ref name=":1" /><ref name=":2" /><ref name=":4" /><ref>Masopust, J., Mohr, P., Anders, M., & Přikryl, R. (2014). ''Diagnostika a farmakoterapie ADHD v dospělosti.'' Psychiatr. praxi, 15(3), 112-117.</ref>==== |
'''Porucha pozornosti''' | '''Porucha pozornosti''' | ||
| Řádek 113: | Řádek 113: | ||
*Často má problém zůstat potichu | *Často má problém zůstat potichu | ||
*Bývá neustále v pohybu, „poháněn motorem“ | *Bývá neustále v pohybu, „poháněn motorem“ | ||
| − | *Často nadměrně hovoří | + | *Často nadměrně hovoří |
*Často vyhrkne odpověď před dokončením otázky | *Často vyhrkne odpověď před dokončením otázky | ||
*Často má potíž čekat, až na něj přijde řada | *Často má potíž čekat, až na něj přijde řada | ||
| − | *Často přerušuje nebo ruší ostatní | + | *Často přerušuje nebo ruší ostatní |
===Specifika diagnostiky v různých věkových obdobích=== | ===Specifika diagnostiky v různých věkových obdobích=== | ||
| Řádek 125: | Řádek 125: | ||
U dětí mladšího věku (typicky první stupeň základní školy) mohou být kvalitním zdrojem informací učitelé. U dětí staršího školního věku a dospívajících už tomu tak není, protože učitelé se často střídají. | U dětí mladšího věku (typicky první stupeň základní školy) mohou být kvalitním zdrojem informací učitelé. U dětí staršího školního věku a dospívajících už tomu tak není, protože učitelé se často střídají. | ||
| − | '''Dospívající''': U dospívajících a adolescentů přetrvává skutečnost, že učitele nejsou zcela objektivním zdrojem informací o žákovi. Zároveň se s nástupem puberty mění i | + | '''Dospívající''': U dospívajících a adolescentů přetrvává skutečnost, že učitele nejsou zcela objektivním zdrojem informací o žákovi. Zároveň se s nástupem puberty mění i vypovídací hodnota informací od rodičů. Ti mohou referovat o školních výkonech, nemusí mít ale objektivní informace ohledně chování ve škole, vztazích s vrstevníky a dalších sociálních schopnostech. Zároveň sami adolescenti své příznaky mnohdy podhodnocují. |
'''Dospělí''': Pro předcházející období, tedy dětství a dospívání, je typické, že podnět k vyšetření vychází ze školy, případně rodiny. Dospělí často se svými obtížemi přicházejí sami. Diagnostika probíhá pomocí diagnostického rozhovoru. Také jsou využívání různé specifické dotazníky a škály. I zde je ale vhodné doplnit informace, a to rozhovorem s blízkými, případně alespoň vyplněním dotazníku.<ref name=":5" /> | '''Dospělí''': Pro předcházející období, tedy dětství a dospívání, je typické, že podnět k vyšetření vychází ze školy, případně rodiny. Dospělí často se svými obtížemi přicházejí sami. Diagnostika probíhá pomocí diagnostického rozhovoru. Také jsou využívání různé specifické dotazníky a škály. I zde je ale vhodné doplnit informace, a to rozhovorem s blízkými, případně alespoň vyplněním dotazníku.<ref name=":5" /> | ||
| Řádek 137: | Řádek 137: | ||
====Testy pozornosti==== | ====Testy pozornosti==== | ||
| − | Testů pozornosti, kterými lze doplnit vyšetření ADHD je celá řada. Při výběru testu je důležité brát ohled na věk dítěte a specifikace jednotlivých testů. Testy se mohou zaměřovat na různé vlastnosti pozornosti, jako je koncentrace pozornosti a její stabilita, rozdělování a přenášení pozornosti nebo kolísání pozornosti. | + | Testů pozornosti, kterými lze doplnit vyšetření ADHD, je celá řada. Při výběru testu je důležité brát ohled na věk dítěte a specifikace jednotlivých testů. Testy se mohou zaměřovat na různé vlastnosti pozornosti, jako je koncentrace pozornosti a její stabilita, rozdělování a přenášení pozornosti nebo kolísání pozornosti. |
Ke konkrétním testům, které mohou dobře diferenciovat ADHD, případně i ADD nebo SPU (specifické poruchy učení), patří například: test pozornosti d2, číselný čtverec nebo číselný obdélník, test cesty a další. | Ke konkrétním testům, které mohou dobře diferenciovat ADHD, případně i ADD nebo SPU (specifické poruchy učení), patří například: test pozornosti d2, číselný čtverec nebo číselný obdélník, test cesty a další. | ||
| Řádek 172: | Řádek 172: | ||
==Komorbidní poruchy== | ==Komorbidní poruchy== | ||
| − | ADHD mnohdy provází komorbidní poruchy, jako jsou například poruchy řeči, specifické poruchy učení nebo třeba poruchy nálad. | + | ADHD mnohdy provází komorbidní poruchy, jako jsou například poruchy řeči, specifické poruchy učení nebo třeba poruchy nálad.<ref name=":2" /> |
Hyperkinetickou poruchu mnohdy doprovází řada přidružených poruch. To má za následek nejednoznačný klinický obraz, který následně komplikuje diagnostiku. | Hyperkinetickou poruchu mnohdy doprovází řada přidružených poruch. To má za následek nejednoznačný klinický obraz, který následně komplikuje diagnostiku. | ||
Verze z 26. 5. 2020, 09:08
ADHD
ADHD je zkratkou anglického pojmu Attention Deficit Hyperactivity Disorder, který v překladu znamená porucha pozornosti a hyperaktivity.
V českém prostředí je podle MKN-10 oficiálním pojmenováním hyperkinetická porucha, avšak pojem ADHD je obecně známý a je často používán i u nás. Obecně lze říct, že tato porucha nemá zcela sjednocené pojmenování. Kromě již zmíněných pojmů ADHD a hyperkinetická porucha se můžeme setkat i se starším pojmem LMD, tedy lehká mozková dysfunkce. Ten lépe poukazuje na to, že jde o funkční změnu v mozku, které je dáno biologicky. Je možné setkat se i s ADD, jakožto hypoaktivní formou ADHD, tedy poruchu pozornosti bez příznaků hyperaktivity.[1][2]
Jedná se o poruchu, která začíná již v dětství. Její symptomy se v průběhu života mění a vyvíjí. Mnohdy tak dochází k výraznému zmírnění příznaků v dospělosti, není to ale pravidlem. Hlavní příznaky ADHD se děli do 3 základních skupin, kterými jsou: nepozornost, hyperaktivita a impulzivita.[2]
Klinický obraz
Jako neurovývojová porucha tedy začíná ADHD už v poměrně nízkém věku. Projevy jsou nejvýraznější v době začátku školní docházky. Hyperkinetické děti jsou obvykle hlasité, impulzivní, nedávají pozor a bývají popisovány jako neukázněné nebo nevychované. Mají tendenci jednat bezmyšlenkovitě a dostávat se do problémů. Z těchto důvodů se hodí včasná a vhodná psychologická práce s dítětem, která mu může velmi pomoci v jeho začlenění se do společnosti a zvládaní každodenních nároků.[3]
Primární příznaky
Základními znaky poruchy pozornosti a hyperaktivity je, jak už napovídá název, stabilní narušení pozornosti nebo hyperaktivita a impulzivita. Ty se objevují v takové míře, že narušují fungování a vývoj jedince.
Nepozornost se typicky projevuje jako opouštění úkolů, nedostatek vytrvalosti, potíže se zaměřením a udržením pozornosti, dezorganizovanost.
Hyperaktivita se projevuje převážně nadměrnou motorickou aktivitou v nevhodných chvílích, nadměrné vrtění, poklepávání nebo mluvení i v nevhodných chvílích.
Hyperaktivita se projevuje převážně nadměrnou motorickou aktivitou v nevhodných chvílích. Například nadměrným vrtěním, poklepáváním nebo mluvením v momentech, kdy to není přiměřené.
Impulzivita se projevuje jako sklon k unáhlenému jednání bez předchozího promyšlení. Může mít za následek zranění člověka. Může se projevovat také vyrušováním nebo obtěžováním svého okolí, případně prováděním důležitých rozhodnutí bez předchozího promyšlení a bez ohledu na dlouhodobé následky.[2]
Projevy ADHD
Primární příznaky, tedy nepozornost, hyperaktivita a impulzivita, mají v různých prostředích mnohé projevy.
Nejvíce se ADHD projevuje ve školním prostředí. Zde jsou vysoké nároky nejen na pozornost, ale i na řád a klidné chování. Může tak mít za důsledek horší školní výkony, které ale nesouvisí s intelektem. Hyperkinetické děti bývají často rozptylovány podněty, které nejsou důležité. Také mají problém rozlišit, jaké informace jsou podstatné. Toto, v kombinaci s impulzivitou, mnohdy vede k předčasným a chybným závěrům. Mnohdy se objevují impulzivní odpovědi, kvůli kterým mají tendenci více chybovat. Socializace může být negativně ovlivněná i jejich hyperaktivitou a impulzivitou, které jim znesnadňují zapadnutí do kolektivu.[3]
Diagnostika ADHD
Diagnostika ADHD by měla probíhat na několika rovinách. Důležité je, aby chování dítěte bylo pozorováno v různých prostředích, jako je domov, škola, klinika. Mělo by proto dojít k rozhovoru s rodiči a učiteli. Důležité je také vyšetření kognitivních funkcí.
Nároky na to, do kdy se musí objevit příznaky onemocnění, jsou různé. Diagnostika je možná nejdříve ve 3-4 letech, je ale mnohem častější až s nástupem školní docházky, kdy se výrazně zvyšuje nárok na pozornost a tím jsou příznaky zřetelnější. Obecně se uvádí, že příznaky by se měly objevit do cca sedmi let, nejpozději dvanácti.[2][4]
Diagnostická kritéria dle MKN-10
V České republice se diagnostika opírá především o MKN-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize)[5], která ale s pojmem ADHD jako takovým nepracuje. Místo toho využívá kategorii Hyperkinetická porucha. Pod hyperkinetickou poruchu spadá:
- Porucha aktivity a pozornosti
- Hyperkinetická porucha chování
- Jiné hyperkinetické poruchy
- Hyperkinetická porucha nespecifikovaná
Pro to, aby mohla být diagnostikována hyperkinetická porucha, musí se mezi příznaky objevovat výrazná nepozornost, hyperaktivita a neklid. Tyto příznaky se musí projevovat ve všech situacích. Zároveň nesmí být příznakem jiného onemocnění a musí se objevovat po dobu delší než 6 měsíců.
Diagnostická kritéria:[1][2][3][6]
Porucha pozornosti
Pro diagnostiku je nutné, aby dítě splňovalo alespoň 6 z 9 následujících znaků:
- Obtížně koncentruje svou pozornost, dělá chyby z nepozornosti
- Často nedokáže udržet pozornost (při úkolech nebo hře)
- Často neposlouchá, i když se mluví přímo k němu
- Má problém s dokončováním úkolů
- Má tendenci se vyhýbat úkolům, které vyžadují trvalé mentální úsilí
- Má tendenci být nepořádné a dezorganizované
- Často ztrácí věci
- Je roztržité a snadno se rozptýlí
- Je často zapomnětlivé
Hyperaktivita
Pro diagnostiku je nutné, aby dítě splňovalo alespoň 3 z 5 následujících znaků:
- Často se vrtí, poklepává rukama nebo nohama
- Často má problém vydržet na místě
- Často pobíhá kolem, je neklidné v nevhodných situacích
- Často vyrušuje, je hlučné a má potíže zachovávat klid a ticho
- Je v neustálém pohybu, „jako by bylo poháněno motorem“
Impulzivita
Pro diagnostiku je nutné, aby dítě splňovalo alespoň 1 ze 4 následujících znaků:
- Má tendenci být mnohomluvné
- Často odpovídá bez přemýšlení
- Má problém čekat
- Přerušuje ostatní v hovoru nebo činnostech
Diagnostika dle DSM-5
DSM-5 na rozdíl od MKN-10 ADHD jako diagnostickou jednotku uznává. Diagnostika dle DSM v některých ohledech lépe odráží obraz i příčiny nemoci. Proto se někdy přistupuje k těmto kritériím místo diagnostiky dle MKN-10.[2]
Pro diagnostiku jsou i zde důležitá již zmiňovaná behaviorální kritéria, která jsou rozdělena do tří kategorií. Těmi jsou pozornost, hyperaktivita a impulzivita.[2]
Příznaky musí splňovat řadu konkrétních kritérií. Mezi ně patří to, že se musí objevit před sedmým rokem a být trvalé. Musí se projevovat ve všech oblastech života. Důležitá není jen samotná přítomnost příznaků. Velmi důležité je také to, že příznaky musí být pro člověka maladaptivní a zároveň neodpovídají jeho vývojové úrovni.[2]
Podle převažujících příznaků odlišuje DSM-5[7] 5 podtypů AHDH, těmi jsou:
- ADHD typ s převahou poruch pozornosti
- ADHD typ hyperaktivně-impulzivní
- ADHD typ kombinovaný
- ADHD typ nespecifický
- ADHD v částečné remisi
Diagnostická kritéria[2][3][7][8]
Porucha pozornosti
Objevuje se šest nebo více, které trvají po dobu minimálně šesti měsíců
- Často je nepozorný při školních úkolech, nesoustředí se na detaily, dělá chyby z nepozornosti
- Často má problém udržet si pozornost při hře nebo úkolech
- Často se zdá, že neposlouchá
- Často neposlouchá instrukce, není schopný dokončovat úkoly a další činnosti
- Často má problémy s organizací
- Často se vyhýbá úkolům, ke kterým je potřeba dlouhodobé mentální úsilí
- Často ztrácí věci
- Často ho rozptylují různé podněty z vnějšího okolí
- Je často zapomnětlivý
Hyperaktivita a impulzivita
Objevuje se šest nebo více znaků hyperaktivity a impulzivity trvajících minimálně šest měsíců. Tyto znaky zároveň neodpovídají vývojovému stupni
- Často se vrtí na židli, poklepává rukama nebo nohama
- Často v nevhodných situacích vstává ze židle a opouští své místo
- Často běhá nebo šplhá v nevhodných a nepřiměřených situacích
- Často má problém zůstat potichu
- Bývá neustále v pohybu, „poháněn motorem“
- Často nadměrně hovoří
- Často vyhrkne odpověď před dokončením otázky
- Často má potíž čekat, až na něj přijde řada
- Často přerušuje nebo ruší ostatní
Specifika diagnostiky v různých věkových obdobích
Při diagnostice je důležité brát ohled na okolnosti, které charakterizují a doprovází různá věková období.[9]
Dětský věk: Mladší děti samy nemívají příliš velký náhled na své příznaky. Jádro diagnostiky tvoří rozhovory a dotazníky pro rodiče a učitele, případně doprovodná vyšetření, jako například psychologické vyšetření a EEG.
U dětí mladšího věku (typicky první stupeň základní školy) mohou být kvalitním zdrojem informací učitelé. U dětí staršího školního věku a dospívajících už tomu tak není, protože učitelé se často střídají.
Dospívající: U dospívajících a adolescentů přetrvává skutečnost, že učitele nejsou zcela objektivním zdrojem informací o žákovi. Zároveň se s nástupem puberty mění i vypovídací hodnota informací od rodičů. Ti mohou referovat o školních výkonech, nemusí mít ale objektivní informace ohledně chování ve škole, vztazích s vrstevníky a dalších sociálních schopnostech. Zároveň sami adolescenti své příznaky mnohdy podhodnocují.
Dospělí: Pro předcházející období, tedy dětství a dospívání, je typické, že podnět k vyšetření vychází ze školy, případně rodiny. Dospělí často se svými obtížemi přicházejí sami. Diagnostika probíhá pomocí diagnostického rozhovoru. Také jsou využívání různé specifické dotazníky a škály. I zde je ale vhodné doplnit informace, a to rozhovorem s blízkými, případně alespoň vyplněním dotazníku.[9]
Testové metody
Diagnostika může kromě kvalitativních metod zahrnovat i psychodiagnostické testové metody. Ty se zaměřují především na poruchy v oblasti pozornosti, případně na vyloučení jiných poruch.Mezi používané testové metody patří různé testy pozornosti, případě WMS-III nebo WISC.
Pro testové metody bývají typické výkyvy ve výkonech, proto může být užitečné opakované testování.[10]
Testy pozornosti
Testů pozornosti, kterými lze doplnit vyšetření ADHD, je celá řada. Při výběru testu je důležité brát ohled na věk dítěte a specifikace jednotlivých testů. Testy se mohou zaměřovat na různé vlastnosti pozornosti, jako je koncentrace pozornosti a její stabilita, rozdělování a přenášení pozornosti nebo kolísání pozornosti.
Ke konkrétním testům, které mohou dobře diferenciovat ADHD, případně i ADD nebo SPU (specifické poruchy učení), patří například: test pozornosti d2, číselný čtverec nebo číselný obdélník, test cesty a další.
Test pozornosti d2: Jedná se o poměrně častý a časově nenáročný test. Hodnotí se nejen rychlost vyhodnocení, ale i přesnost vypracování. Zaměřuje se tak nejen na pozornost samotnou, ale i impulzivitu, která se u podobných testů projevuje.
Číselný čtverec: Úkolem dítěte je vyhledat a postupně ukazovat na daná čísla. Tato konstrukce testu slouží k posouzení koncentrace a distribuce pozornosti.
Test cesty: Test je tvořen dvěma částmi, kdy dítě postupně spojuje čísla a čísla a písmena. Tento test dobře hodnotí úroveň přenášení a rozdělování pozornosti.[10][11]
WISC
Kvůli narušení pozornosti mohou lidé s ADHD vykazovat sekundární kognitivní problémy. V testu WISC, případně jiných testech, jim mohou vycházet nižší skóry, než jaké odpovídají jejich intelektové úrovni.
Tyto testy bývají velmi ovlivněné nejen poruchami pozornosti, ale i impulzivitou. V testech různých schopností u nich bývají velké výkyvy. Ve WISC-III se dá setkat s profilem nejnižších skórů, který na ADHD poukazuje. Je tvořen testy, které bývají ADHD nejvíce ovlivněny.[10]
Diferenciální diagnostika
ADHD vykazuje určité znaky, které se mohou objevovat i u jiných duševních poruch. To dělá správnou diagnostiku obtížnější a také velmi důležitou kvůli správné léčbě.
Mezi nejtypičtější onemocnění, se kterými bývá ADHD zaměňováno, jsou:
Porucha opozičního vzdoru: Děti s poruchou opozičního vzdoru mívají horší výsledky ve škole z důvodu, že odporují požadavkům svého okolí. Bývají negativističtí, hostilní a vzdorovití. To je nutné odlišit od averze ke škole nebo mentálně náročným úkolům kvůli zapomínání instrukcí, poruchám pozornosti a impulzivitě.
Specifické poruchy učení: Žáci s SPU mohou být v důsledku frustrace nepozorní nebo bez zájmu o učení. Tyto příznaky se ale neobjevují mimo školní prostředí.
Porucha autistického spektra: Mezi shodné příznaky se řadí nepozornost, sociální dysfunkce a těžko zvládnutelné chování.
Úzkostné poruchy: I u úzkostných poruch se může projevovat porucha pozornosti. V případě úzkostí je ale zaměřená k obavám a ruminacím, což se u ADHD neobjevuje.
Depresivní poruchy: U depresivních poruch se mohou stejně jako u ADHD objevovat poruchy pozornosti a soustředění. Odlišují se v tom, že u depresí jsou tyto poruchy omezeny trváním depresivní epizody, zatímco u ADHD jsou stabilní.
Mezi další poruchy, které mohou být s hyperkinetickou poruchou zaměňovány, jsou poruchy attachementu, další neurovývojové poruchy, intermitentní explozivní porucha, bipolární porucha, neurokognitivní poruchy a řada dalších.[7]
Komorbidní poruchy
ADHD mnohdy provází komorbidní poruchy, jako jsou například poruchy řeči, specifické poruchy učení nebo třeba poruchy nálad.[3]
Hyperkinetickou poruchu mnohdy doprovází řada přidružených poruch. To má za následek nejednoznačný klinický obraz, který následně komplikuje diagnostiku.
Spolu s ADHD se mohou vyskytovat jiné neurovývojové poruchy, jako komunikační poruchy, autistické symptomy nebo specifické poruchy učení.
Další poruchy mohou vznikat sekundárně v souvislosti s ADHD. Těmi mohou být poruchy chování, porucha opozičního vzdoru, úzkostné poruchy, afektivní poruchy, tikové poruchy a řada dalších.[4]
Zdroje
- ↑ 1,0 1,1 Miovský,M. (2018). Diagnostika a terapie ADHD: dospělí pacienti a klienti v adiktologii. Grada
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 Ptáček, R., & Ptáčková, H. (2018). ADHD - variabilita v dětství a dospělosti. Karolinum.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 Příhodová, I. (2011). Porucha pozornosti s hyperaktivitou (attention deficit/hyperactivity disorder - ADHD). Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie 2011; 74/107(4): 408-418.
- ↑ 4,0 4,1 Stárková, L. (2016). ADHD ve světle současné psychiatrie a klinické praxe. Pediatr. praxi, 17(1), 16-21.
- ↑ Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: MKN-10: desátá revize: aktualizovaná druhá verze k 1.1.2009. (2008). (2. aktualiz. vyd.). Bomton
- ↑ Zelinková, O. (2015). Poruchy učení:dyslexie, dysgrafie, dysortgrafie, dyskalkulie, dyspraxie, ADHD. (12. vydání). Portál.
- ↑ 7,0 7,1 7,2 American Psychiatric Association. (2013). DIagnostic and statistical manual od mental disorders (5th edition). Arlington.
- ↑ Masopust, J., Mohr, P., Anders, M., & Přikryl, R. (2014). Diagnostika a farmakoterapie ADHD v dospělosti. Psychiatr. praxi, 15(3), 112-117.
- ↑ 9,0 9,1 Theiner, P. (2012). ADHD od dětství do dospělosti. Psychiatr. praxi, 13(4), 148-151.
- ↑ 10,0 10,1 10,2 Vágnerová, M., & Klégrová, J. (2008). Poradenská psychologická diagnostika dětí a dospívajících. Karolinum.
- ↑ Říčan, P., Krejčířová, D. (2006). Dětská klinická psychologie. (4. přepracované a doplněné vydání). Grada Publishing.
Klíčová slova
ADHD, hyperkinetická porucha, diagnostika
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
