Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození

V době českého národního obrození došlo k formování novodobého českého národa. Typickým rysem této doby byla obnova českého jazyka a nové literatury a kultury. Díky osvícenskému absolutismu a reformám Marie Terezie a Josefa II. byly utvořeny podmínky pro národní obrození. Ačkoliv vliv katolické církve byl v této době nezanedbatelný, byl nakonec zrušen roku 1773 jezuitský řád. Stále více se prosazovala měšťanská věda a kultura bez vlivu teologie. Rozvíjelo se školství, věda a kultura, tedy i knihovny. S knihovnictvím byla kromě rozvoje školství úzce spojena vědecká práce. V letech 1746-1751 působila vědecká společnost Societas Litteratorum Incognitorum. Byly vydávány vědecká periodika např. Prager Gelehrte Nachrichten. Na Moravě působila Moravská přírodovědecká a vlastivědná společnost. Roku 1831 byla založena Matice česká a roku 1833 započala svou činnost Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V době národního obrození byly lepší podmínky pro rozvoj kultury a vzdělanosti. Uvolnila se všesvazující cenzura, rozvíjela se široce vydavatelská činnost a v důsledku tohoto se rozšířil knižní trh. roku 186 byl vydán Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře. Vytvořila se také stavovská organizace Pražského knihkupeckého grémia. "Cílem národního obrození bylo ovšem vydávání českých knih a časopisů a jejich šíření mezi venkovským lidem a k tomu měly sloužit především knihovny."

Církevní knihovny

"Období osvícenství a národního obrození přineslo významné změny ve struktuře sítí existujících knihoven a to nejdříve církevních. Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 došlo k uvolnění do té doby uzavřených fondů knihoven jezuitských kolejí. Přestaly být majetkem církevního řádu a převzal je stát." Když byl zrušen jezuitský řád roku 1773, otevřely se fondy knihoven jezuitských kolejí. Místo církve převzal nad nimi vládu stát. Významné bylo zrušení společensky neužitečných klášterů z iniciativy Josefa II. Mnoho klášterů proto zaniklo. Knihovny zrušených klášterů připadly pražské Univerzitní knihovně v Čechách a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci.

Existovali však i kláštery, které se zapojily do kultury národního obrození. Mezi ně patří nepochybně premonstrátský strahovský klášter. Díky knihovníkovi Janu Bohumírovi Dlabačovi, který zpracovával bohemikální knihy, tato knihovna byl obohacena o cenné přírustky např. rukopisy, cenné prvotisky, staré české tisky a obrozenecká díla. Témata byla teologie, filozofie, právo, filologie, lékařství a přírodověda. Důležité bylo, že dokumenty v této knihovně byly všem lidem zpřístupněny. Na Moravě pro národní obrození byl důležitý klášter augustiniánů na Starém Brně. Mnozí členové kláštera, jako např. František Matouš Klácel, Pavel Křížkovský, Řehoř Mendel, přispěli k rozvoji filozofie, hudby a botaniky.

Odborné a vědecké knihovny

V době národního obrození a v dalším období hrály důležitou roli vysokoškolské knihovny a vědecké knihovny. Protože jsou tyto knihovny úzce specializovány na určitou oblast, využíval je pouze omezený okruh čtenářů. Přispěly však k vědeckému rozvoji a dalšímu profesnímu vzdělání v různých specializacích.

Roku 1778 byla vydána Instrukce pro všechny univerzitní a lycejní knihovny, která obsahovala pravidla pro činnost jednotlivých knihoven a zaměřovala se na zpracování a organizaci fondů, ale na zpřístupnění knihoven pro veřejnost. Druhá instrukce Instrukce pro univerzitní a studijní knihovny byla vydána roku 1825 a tu předchozí na dlouhou dobu nahradila. Instrukce se zabývala zajištěním a ochranou knih, odbornými činnostmi spojenými se zveřejněním fondu a získávání nových knih a možnostmi odpisu knih z fondu. Neopomenula význam knihovny pro veřejnost a personální otázky.

Ze stávajících vysokoškolských knihoven se zachovala pražská klementinská knihovna. Její poslední prefekt Charles Maria Charuel a jeho adjunkt Leopold Jan Šeršník zpracovaly celý knihovní fond a vytvořili třísvazkový abecední katalog rukopisů a tisků. Roku 1777 byla klementinská knihovna reorganizována a téhož roku bylo oznámeno Veřejné císařsko-královské univerzitní knihovny. V letech 1780-1807 významný představitel národního obrození a knihovník této knihovny Karel Rafael Ungar provedl vnitřní přestavbu knihovny. V osmdesátých letech 18. století se knihovna rozrostla o knihovní fondy zrušených klášterů, a to hlavně díky Ungarovi tyto knihy zůstaly zachovány. Knihovna byla také obohacena o knihy Václava Vřesovce z Vřesovic a Jana Františka Lva z Erlsfeldu. Ungar také roztřídil fondy a vypracoval oborové katalogy. Ungar založil oddíl českých knih Bibliotheca nationalis. Již od roku 1781 vznikla povinnost tiskařů a nakladatelů v Praze poskytnout knihovně jeden exemplář, tj. právo povinného výtisku.

V době národního obrození se také proměňovala olomoucká Univerzitní knihovna. Její knihovní fondy byly zpřístupněny veřejnosti. Knihovna získala řadu rukopisů a tisků ze zrušených klášterů. Významným knihovníkem této knihovny byl Jan Alois Hanke, jež byl pověřen tříděním klášterních dokumentů. Hanke vytvořil svazkový systematický katalog. Knihovna také získal právo povinného výtisku.

Rozvíjela se a měnila také knihovna Stavovské inženýrské školy. Královská česká společnost nauk také zřídila vlastní knihovnu. Vznikla Šeršníkova Veřejná vědecká knihovna v Těšíně. Součástí opavského gymnázia se stala knihovna Opavského muzea. Vznklo Františkovo muzeum v Brně se svou knihovnou. Jedna z nejvýznamnějších muzejních knihoven v českých zemích byla knihovna Vlasteneckého muzea v Praze. V Praze byla mimo jiné založena odborná knihovna Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách.

Veřejné půjčovny a čítárny

Od sedmdesátých let 18. století fungovaly tzv. veřejné půjčovny a čítárny knih a novin. Vznikaly z iniciativy nakladatelů a knihkupců, sloužily především komerčním účelům nebo pro zábavu a byly určeny především pro šlechtické a měšťanské vrstvy. První čítárnu pod názvem Learned Club vytvořil Wolfgang Gerle. "Tento klub sestával z jednoho pokoje při Gerleho knihkupectví v Karlově ulici, kde byly vyloženy noviny, časopisy a knihy." Jeho pokračovatelé byli Jakub Bianchi, Franz Anton Vogelsinger, Jan Ferdinand Schonfeld, Johann Josef Diesbach, Josef Johann Morgensauler, Josef Kavka, Franz Haas, Johan Georg Gastl.

Odkazy

Související články

Knihovny v období renesance a humanismu , Knihovny v období protireformace, Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus

Klíčová slova

církevní knihovny, odborné a vědecké knihovny, veřejné půjčovny a čítárny