Klasifikace psychických funkcí, psychických procesů a psychických stavů.

Psychický proces a psychický obsah

Klasifikace psychických jevů

Dle Plhákové (2003) rozlišujeme tři základní psychické fenomény plynoucí z našich duševních zážitků. Patří sem psychické procesy, obsahy a stavy. Psychickým stavům bude věnována pozornost v následující samostatné kapitole. Nyní se však podívejme na pojmy psychický proces a psychický obsah.[1]

Definice pojmu psychický proces

Psychické procesy řadíme mezi psychické jevy. Jejich úkolem je zejména zprostředkovávání interakcí mezi člověkem a okolním světem. Jedná se o aktuálně probíhající děje, vyjadřující průběh změny mezi počátečním a výsledným stavem, pomocí nichž můžeme poznávat nejen okolní svět, ale i sebe samotné, prožívat emoční prožitky či utvářet motivaci ke konkrétním činnostem. Obvykle se uvádí, že psychické procesy se vyznačují krátkou dobou trvání, některé zdroje však v tomto uvádí velkou variabilitu – od skutečně krátkých, zlomky sekund trvajících, psychických procesů u senzomotorických reakcí, až po desítky minut či hodin trvající psychické procesy při přemýšlení či představování si.[1][2][3]

Příčinou vzniku konkrétních psychických procesů bývá nevyvážený stav jedince, nenasycení některých jeho potřeb a cílem je tak znovunastolení jakési rovnováhy. Může jít o aktuální potřebu nasycení informacemi, jídlem, lidským kontaktem,… Končí-li jeden psychický proces, obvykle je záhy střídán dalším.[2]

Tyto procesy mohou být vědomé (například tehdy, jsme-li schopni říct, jakým způsobem jsme k dané věci došli) i nevědomé (ve chvílích, kdy se nám objeví v mysli mentální obsah, případně pocítíme emoci, u nichž nejsme schopni určit, co vedlo ke vzniku tohoto obsahu, nebo jaké děje v naší mysli zapříčinily vznik dané emoce).[1]

Na psychické procesy a jejich průběh má významný vliv věk a s ním spojené vývojové změny (zpočátku evolučního a později involučního charakteru), stav organismu a vlivy z prostředí.[3]

Psychické procesy, zejména ty kognitivní, mnohdy vedou ke vzniku psychického obsahu. Příkladem může být proces snění vedoucí ke vzniku snů jako psychických obsahů, vnímání vedoucí ke vzniku počitků či komplexnějších vjemů nebo paměťové procesy vybavování, které mohou vést k vybavení vzpomínky jako psychického obsahu do vědomí.[1][2]

Klasifikace psychických procesů podle dimenzí psychiky

Psychické procesy dělíme do 3 skupin:

  • kognitivní (poznávací) – kognitivní procesy slouží k rozhodování, usuzování, plánování, řešení problémů, ale i získávání a zpracovávání informací z vnitřního i vnějšího prostředí člověka (vnímání, učení, paměť, imaginace a myšlení)[1]
  • afektivní (emocionální) – afektivní procesy jsou procesy vedoucí ke vzniku emocí, jejichž subjektivní prožívání označujeme jako cit[1][4]
  • motivační (volní) – motivační procesy jsou takové, které aktivizují k určitým činnostem nebo naopak usměrňují chování člověka; každá vykonávaná aktivita je konána s nějakým motivem, ať už vědomým, či nevědomým[1]

Definice pojmu psychický obsah

Jak je již výše uvedeno, psychické obsahy jsou výsledkem psychických procesů. Jedná se jak o obsahy aktuálně se nacházející ve vědomí (myšlenky, sny, vjemy,…), ty, které si lze zpětně vybavit z paměti (znalosti, vzpomínky,…), ale i ty, které jsou zcela nevědomé (např. traumatické vzpomínky, sexuální fantazie,…). [1]

Ve vztahu k psychickým obsahům, někdy označovaným také jako psychické zážitky, je důležitý termín prožívání. Prožívání je v psychologii chápáno jako nepřetržitý tok stále se měnících psychických obsahů či zkrátka proud vědomí. Každý psychický obsah by měl zahrnovat tři aspekty odpovídající níže uvedeným kategoriím psychických procesů – kognitivní, afektivní a motivační. V různých situacích jsou pak jednotlivé aspekty více či méně dominantní.[1]

Spor ohledně pojetí psychických procesů coby určitých elementů či celků – spor W. Diltheye a H. Ebbinghause

Přelom 19. a 20. století byl pro psychologii, coby pro poměrně mladou vědní disciplínu, obdobím významných sporů. Tyto spory se týkaly zejména pojetí psychologie a přístupu k jejímu zkoumání. Na jedné straně stojící zastánci pozitivismu, behaviorismu a experimentální psychologie chápající psychologii jako přírodní vědu, a na straně druhé zastánci rozumějícího, filozoficky zaměřeného přístupu řadící psychologii mezi tzv. duchovědy.[5]

Hermann Ebbinghaus (1850 – 1909), známý zejména pro své výzkumy spojené s pamětí, patřil mezi experimentální psychology a zastával názor, že izolované psychické jevy lze objektivně zkoumat a psychologie jako vědní obor tak patří mezi objektivní přírodní vědy.

Představitelem druhého názorového pólu byl pak Wilhelm Dilthey (1833 – 1911). Ten, coby zakladatel duchovědné psychologie, tvrdil, že jednotlivé jevy se dějí vždy v nějakém kontextu, od nějž jsou neoddělitelné. Dilthey tak kritizoval představitele tzv. „kauzálně vysvětlující psychologie“ právě za fragmentaci vědomí a psychických procesů na samostatně zkoumané elementy, jelikož v jeho pojetí tzv. „popisné psychologie“ je nutné nahlížet na věci jako na celek, jen tak je možné jim rozumět. (Takács, přednášky z Dějin psychologie 2020/2021).

Psychický stav

Definice pojmu psychický stav

Psychické stavy, stejně jako psychické procesy, řadíme mezi psychické jevy. Psychický stav odráží aktuální nastavení psychiky ve vztahu k situaci a vztahuje se ke všem psychickým procesům a obsahům. Jedná se o afektivní složku prožívání.[3]

Klasifikace psychických stavů

Nejčastějším způsobem klasifikace psychických stavů je, podobně jako u psychických procesů, dělení podle obsahu duševní činnosti[2]:

  • kognitivní stavy (poznávací) – stavy podporující nebo naopak inhibující kognitivní procesy (údiv, zaujetí, nuda,…)
  • afektivní stavy (citové/emoční) – stavy přímo související s emočními prožitky (radost, smutek,…)
  • motivační stavy (volní) – stavy ovlivňující primárně motivační procesy (nerozhodnost, vypětí,…)

Psychická dispozice, psychická vlastnost a psychická funkce


Definice pojmu psychická dispozice a vlastnost

Poslední kategorií v rámci psychických jevů jsou psychické vlastnosti.

Klasifikace psychických dispozic

Povahové rysy

Schopnosti

Definice pojmu psychická funkce

Klasifikace psychických funkcí

Kognitivní funkce/schopnosti

Exekutivní funkce


Externí nepublikované zdroje

Ke zpracování poznámek byly uplatněny také poznámky z přednášek Mgr. Lei Takács, Ph.D., získané v rámci kurzu Dějiny psychologie vyučovaného na Katedře psychologie FF UK.


Zdroje

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Academia.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Mach.
  3. 3,0 3,1 3,2 Hartl, P., & Hartlová, H. (2009). Psychologický slovník. Portál.
  4. Šolcová, I. P., & Trnka, R. (2015). Příspěvek k teorii afektivních procesů. Československá Psychologie: Časopis Pro Psychologickou Teorii a Praxi, 59(4), 292–213
  5. Nakonečný, M. (2016). Obecná psychologie. Triton.

Použitá literatura