3. Kvalitativní a kvantitativní výzkum, vzájemné porovnání

Úvod

Některé věděcké obory mají poměrně jasno, z jakých metodologických východisek vychází. Podíváme-li se například na fyziku, chemii a matematiku, můžeme vypozorovat, že vždy zdůrazňovaly ve své metodologii kvantifikaci. Naopak vědy o umění, historii a jazyku spíše dávaly přednost metodologii, která jim umožnila porozumět celostní vnitřní logice, a proto volili spíše kvalitativní zkoumání znaků a procesů.

Rozdíly v přístupu ke zkoumání se odrážely i ve filosofických proudech. Pozitivismus vedl ke kvantifikaci a experimentální manipulaci zkoumaného jevu, zatímco fenomenologie nabádala k tomu, aby výzkumník nechával jevu prostor, aby se před ním odhaloval ve své šíři i hloubce.

V dějinách psychologie můžeme vidět směry, které inklinovaly k jednomu či druhému přístupu. Ke kvantitativnímu přístupu se klonila psychofyzika, psychologický strukturalismus a funkcionalismus a behavioristická psychologie. Naopak gestaltisté upozorňovali na to, že rozložením reality na její části není možné ji dostatečně zkoumat. Také zastánci analytického směru se klonili ke kvalitativnímu přístupu, neboť jim umožňoval pochopit dynamiku osobnosti.

Psychologie zkoumá velmi složitý a proměnlivý předmět, a proto se nelze jednoznačně přiklonit k jednomu či druhému typu zkoumání. Oba přístupy mají své výhody i nevýhody, ale nejsou si sobě nadřazené ani nejsou svými "protivníky". Spíše můžeme pozorovat, že se navzájem doplňují . Volba výzkumného přístupu by se měla odvíjet vždy od definování výzkumného problému a základní výzkumné otázky. Rozhodnutí se odvíjí od našeho záměru (Chceme testovat hypotézy, nebo se snažíme získat vhled, porozumět a zorientovat se v nějakém fenoménu?). Rozhodnutí o tom, že použijeme kvantitativní/kvalitativní metodu by nikdy nemělo předcházet stanovení výzkumného plánu.

V současné vědě můžeme stále častěji pozorovat kombinaci obou metod - mluvíme pak smíšeném plánu výzkumu či o smíšené výzkumné strategii.

Kvantitativní výzkum

U kvantitativního přístupu vycházíme z teorie, na základě níž pomocí operacionalizace vytvoříme hypotézu a následně ověřujeme statistickými metodami. Nejčastější používanou logickou operací je zde dedukce. Znamená to tedy, že ještě před započetím vlastního výzkumu známe již proměnné i postup, jak budeme získaná data interpretovat. Jeho cílem je ověřit vztahy mezi proměnnými nebo zjistit, jaký mezi sebou proměnné mají vztah. V kvantitativním výzkumu budeme pracovat nejčastěji s daty číselnými (numerickými), tedy pořadovými, intervalovými a poměrovými. Při takovém výzkumu je samozřejmě nutné, abychom používali taková měření, která jsou validní (měří to, co se má měřit) a reliabilní (pokud se hodnota nezměnila, změří ji pokaždé stejně).

Základními podobami kvantitativního výzkumu jsou neexperimentální, kdy výzkumník nemění situaci, podmínky či zkušenosti jedinců, nebo experimentální, kdy výzkumník nezávislé proměnné mění.

Charakteristikou kvantitativního výzkumu je, že může námi vybranou zkoumanou realitu omezit. Můžeme o něm tedy mluvit jako o reduktivním zkoumání. To se může zdát nevýhodou například pokud zadáme lidem dotazníky, které budeme kvantitativně zpracovávat, postihneme dotazníkem pouze ty faktory, které jsou v něm s pomocí otázek zahrnuty. Také si nemůžeme být jisti, jak respondenti jednotlivé otázky pochopí (například jak rozumí termínům čestný, přísný apod.). Takto získaným zjištěním může chybět kontext, ale zároveň mohou být přesnější. Další charakteristikou je, že kvantitativní výzkum se snaží postihnout sociální trendy větších rozměrů (např. stát).

Shrneme-li výše zmíněné, mezi výhody kvantitativního výzkumu patří možnost testovat a validizovat teorie, zobecňovat výsledky na populaci, možnost eliminace rušivých proměnných a prokázat tak příčinný vztah, užitečnost při zkoumání velkých skupin,poměrně rychlý a přímočarý sběr dat. Další předností je, že pracujeme s přesnými, numerickými daty, která nám umožňují jejich rychlou analýzu. Výsledky jsou v kvantitativním přístupu nezávislé na výzkumníkovi.

Mezi jeho nevýhody patří již zmiňovaný redukcionismus, který může vést k opomenutí některých fenoménů, protože se soustřeďujeme pouze na testování určité teorie, nikoliv její rozvoj. Také používané kategorie nemusí odpovídat lokálním zvláštnostem. Ačkoliv je výhodou zobecnění, tak naše výsledky mohou být příliš obecné a abstraktní pro přímou aplikaci v daných podmínkách.

Kvalitativní výzkum

Podstatou tohoto přístupu je sběr dat bez toho, aby byly na jeho počátku stanovené základní proměnné. Sběr dat je rozprostřen do široka. Na rozdíl od kvantitativního výzkumu, kde se začínalo od teorie a stanovení hypotéz předem, zde projekt na předem vybudované teorii nezávisí a hypotézy předem také nestanovujeme. Z tohoto vyplývá, že používanou logickou operací je zde spíše indukce - až poté, co nasbíráme dostatečné množství dat, začínáme hledat pravidelnosti, které se v nich objevují. Díky možnosti modifikování a doplňování výzkumných otázek v průběhu výzkumu, sběru dat a jejich analýzy, je některými autory považován kvalitativní výzkum za emergentní či pružný typ výzkumu.

Sběr dat a jejich analýza má dlouhodobý charakter, přičemž oba procesy probíhají současně. Během cyklů sbírání dat a jejich analýzy své domněnky a závěry přezkoumáváme. Pro kvalitativní výzkum je typická práce s nominálními proměnnými. Mezi další základní charakteristiky kvalitativního přístup patří další a intenzivní kontakt se zkoumaným jevem, snaha o získání integrovaného pohledu, používání málo standardizovaný metod k získávání dat, obtížná replikace výzkumu a obtížnost zobecnění.

Výstupem kvalitativního výzkumného designu je formulace nové hypotézy nebo teorie. Při provádění kvalitativního výzkumu je třeba dát si pozor na dostatečnou transparentnost, průhlednost - vždy by mělo být zmíněno, jakým způsobem byli vybíráni jedinci do našeho výzkumu a jakým způsobem byla provedena analýza.

Jak se kvalitativní výzkum vypořádává s validitou? Zabezpečuje ji procesem zvaným triangulace. Jedná se o pojem, který pochází z geodezie. V geodezii funguje na principu, že pokud chceme určit správně pozici nějakého bodu, potřebujeme minimálně tři jiné pevné body, jejichž umístění spolehlivě známe. Stejně tak v kvalitativním výzkumu, pokud usilujeme o soulad našich výsledků s realitou, měli bychom se opírat o více zdrojů informací. Tím není myšlen větší počet lidí v našem vzorku, ale využití více nástrojů, kterými budeme zjišovat a ověřovat tutéž informaci.

Výhodou kvalitativního výzkumu je, že jsou jevy zkoumány pokud možno v celé své šíři. Umožňuje nám postihnout mnoho vzájemných souvislostí a návazností. Díky kvalitativním metodám jsme schopni zohlednit působení kontextu a lokálních podmínek, získáváme podrobné informace a hloubkový popis případů, které následně můžeme porovnávat, sledovat jejich vývoj a zkoumat příslušné procesy. Umožňuje nám zkoumat jevy v jejich přirozeném prostředí a dobře reagovat na místní podmínky. Pomáhá nám při hledání lokálních (idiografických) příčinných souvislostí a při počáteční exploraci fenoménů. Kvalitiativní design postihuje spíše menší sociální jednotky (např. interakce ve školní třídě).

Nevýhodou kvalitativního výzkumu je, že jeho výsledky není možné zobecnit ani přenést do jiného prostředí. Neumožňuje nám provádět kvantitativní predikce a těžko díky němu budeme testovat hypotézy a teorie. Analýáza a sběr dat jsou časově mnohem náročnější, než je tomu u kvantitativních výzkumů. Také je důležité vědět, že výsledky jsou snadněji ovlivnitelné výzkumníkem, jeho osobními názory, předpoklady a preferencemi.

Vztah kvalitativního a kvantitativního výzkumu

Oba typy výzkumů nejdou proti sobě, ale vzájemně se doplňují. Jestliže pochopíme, jak se od sebe oba přístupy liší, pochopíme pak lépe i povahu každého z nich . Pro přehlednost uvádíme rozdíly, které jsou blíže popsány v kapitolách výše, tabulku:

	Kvalitativní přístup	Kvantitativní přístup
Vědecké disciplíny s důrazem na metodologii	Jazykověda, historické a uměnovědní disciplíny	Matematika, fyzika, chemie
Filosofický přístup	Fenomenologie	Pozitivismus
Psychologické disciplíny	Analytická a Gestalt psychologie	Psychofyzika, psychologický strukturalismus a funkcionalismus, behavioristická psychologie
Logická operace	Indukce	Dedukce
Vztah k teorii	Nevycházíme ze známé teorie	Vycházíme ze známé teorie
Stanovení hypotéz	Nestanovujeme předem	Stanovujeme předem
Výstup	formulace nové hypotézy nebo teorie	ověření nebo zjištění vztahy mezi proměnnými
Zobecnitelnost na populaci	Obtížná, až nemožná	Ano (za podmínky reprezentativity)
Metody	Pozorování, analýza textů, dokumentů, audio a videozáznamů, rozhovory	Statistické šetření, experiment, analýza oficiálních statistik, strukturované pozorování, obsahová analýza dle přesného kódovacího schématu
Proces	Neustálé porovnávání a přehodnocování, od sběru dat přecházíme k vyhodnocování a zase zpět ke sběru.	Postupný (plán, sběr dat, analýza)
Optika zkoumání	Holistická - jev dle možností v celé šíři a všech rozměrech	Reduktivní - vybírá části jevu
Data	Nenumerická - nominální	Numerická - pořadová, intervalová, poměrová
Zkoumaný vzorek	Menší jednotky - např. subkultura, školní třída	Větší jednotky - např. občané státu
Využívaná metoda analýzy	Interpretativní metody, hledání témat a pravidelnosti v narativních datech	Statistická analýza
Výhody	jevy zkoumány v celé své šíři postihuje mnoho vzájemných souvislostí a návazností možnost zohlednit působení kontextu podrobné informace, hloubkový popis případů zkoumání jevů v jejich přirozeném prostředí hledání lokálních (idiografických) příčinných souvislostí k počáteční exploraci fenoménů	možnost testovat a validizovat teorie zobecňovat výsledky na populaci možnost eliminace rušivých proměnných a prokázat tak příčinný vztah užitečnost při zkoumání velkých skupin poměrně rychlý a přímočarý sběr dat pracujeme s přesnými, numerickými daty, která nám umožňují jejich rychlou analýzu výsledky nezávislé na výzkumníkovi.
Nevýhody	výsledky nemožné zobecnit, přenést do jiného prostředí neumožňuje kvantitativní predikce neumožňuje testovat hypotézy a teorie analýza a sběr dat časově mnohem náročnější výsledky snadněji ovlivnitelné výzkumníkem	redukcionismus - testování teorie, nikoliv její rozvoj používané kategorie nemusí odpovídat výsledky mohou být příliš obecné a abstraktní pro aplikaci

Hendl (2016, str.53) zdůrazňuje hlavní rozdíly takto:

	Kvalitativní	Kvantitativní
Úloha výzkumu	explorace různých interpretací	přípravná
Vztah mezi výzkumníkem a zkoumaným	blízký	odtažitý
Pozice výzkumníka ve vztahu ke zkoumanému	uvnitř	vně
Vztah mezi teorií výzkumu a vlastním výzkumem	emergence - teorie teprve vzniká	potvrzování
Strategie výzkumu	nestrukturovaná	strukturovaná
Pole zjištění	idiografické	nomotetické
Zobrazení sociální reality	procesuální a sociálně konstruované zkoumanou osobou	statické a mimo zkoumanou osobu
Povaha dat	bohatá, hluboká	tvrdá, reliabilní

Smíšený typ

Z porovnání obou přístupů vyplývá, že jsou k sobě komplementární a vzájemně se doplňují. Každý má své silné i slabé stránky. Proto jsou používány smíšené (kombinované) výzkumné projekty. Smíšený výzkum definujeme jako "obecný přístup, v němž se míchají kvantitativní a kvalitativní metody, techniky nebo paradigmata v rámci jedné studie (Hendl, 2016, str. 56) ."

Výhodou takového designu je vzájemné potencování čísel a slov, obrazů a vyprávění. Přínosy obou typů přístupů se doplňují, díky čemuž mohou výzkumníci generovat i testovat zakotvenou teorii a odpovídat na mnohem komplexnější, širši i specifičtější otázky. Smíšený přístup poskytuje někdy silnější důkazy pro závěry konvergencí výsledků a vnáší pohledy, které jsou při použití pouze jedné z obou metod opomíjené. Výsledky získané tímto způsobem také zvyšují obecnost výsledků. A konečně - pokud jdou kvantitativní i kvalitativní přístup ruku v ruce, přináší nám úplnější znalosti, o které pak můžeme opřít teorii i praxi.

Mezi jeho nevýhody patří obtížná proveditelnost kvůli velkým nákladům času i peněz, což klade požadavky i na spolupráci více výzkumníků. Ti musí být schopni zvládat více metod. Zároveň je potřeba takový výzkum zpracovat důkladněji nežli rozdělený. Někteří odborníci zároveň odmítají míšení těchto dvou metod a postupů.

Odkazy

Použitá literatura

• Bahbouh, R. (2013). Metody psychologie. In Ilona Gillernová, Jiří Šípek (eds.) a kolektiv. Vybrané kapitoly z psychologie pro každého (14-16). Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, katedra psychologie.
• Ferjenčík, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-367-6.
• Hendl, J. (2016). Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace (Čtvrté, přepracované a rozšířené vydání). Praha: Portál.
• Švaříček, R., & Šeďová, K. (2014). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách (Vyd. 2.). Praha: Portál.

Externí odkazy a doporučená literatura

• Disman, M.: Jak se vyrábí sociologická znalost. Karolinum, Praha 1993 - nabízí obdobné srovnání jako v článku
• Punch, K.F.: Základy kvantitativního šetření. Portál 2008
• Strauss, A., Corbinová, J.: Základy kvalitativního výzkumu. Albert, Boskovice 1999
• Maršálová, L., Mikšík, O.: Metodologie psychologie. SPN, Bratislava 1988
• Martin, P., Bateson, P.: Úvod do teorie a metodologie měření chování. Portál, Praha 2009

Související články

• 4. Typy kvalitativních a kvantitativních výzkumů
• 7. Typy proměnných a škálování
• 23. Sběr a zpracování dat v kvalitativních studiích
• 24. Sběr a zpracování dat v kvantitativních studiích
• 31. Idiografické a nomotetické aspekty psychologie
• 34. Základní metodologické problémy psychologie

Klíčová slova

kvalitativní výzkum - kvantitativní výzkum - smíšený výzkum - metodologie