23. Sběr a zpracování dat v kvalitativních studiích

Sběr dat v kvalitativních studiích

  • metodu sběru dat vybíráme dle toho, co chceme zkoumat (např. pokud chci zkoumat co dělají lidi v soukromí -> interview, dotazník či technika deníku)
  • celý proces získávání dat = tvorba dat (záleží především na samotném výzkumníkovi, jak kvalitní data získá, kolik jich bude atd.)
  • doporučuje se udělat si celkový plán organizace sběru dat v každé fázi výzkumu  -> pro kontrolu, že vše běží, jak má (př. dokumentů zachycující organizační aspekty výzkumu: souhrnný formulář kontaktu, evidenční formulář…)
  • základní metody sběru dat: dotazování, pozorování, dokumenty a fyzická data

Dotazování

= naslouchání, vyprávění, kladení otázek lidem a získávání jejich odpovědí

  • zahrnuje různé typy rozhovorů, dotazníků, škál či testů (různě se mohou kombinovat mezi sebou či s jinými metodami -> př. zúčastněné pozorování lze doplnit neformálním rozhovorem nebo dotazníkem)
  • nejčastější formou je polostrukturované dotazování (úplně strukturované se v kvalitě nedoporučuje)

Některé typy rozhovorů

  • Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami (řada pečlivě připravených otevřených otázek)
  • Rozhovor pomocí návodu (seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat)
  • Neformální rozhovor (spontánní generování otázek v přirozeném průběhu interakce)
  • Narativní rozhovor (jedinec není konfrontován standardizovanými otázkami, ale povzbuzován k volnému vyprávění)
  • Fenomenologický rozhovor (zaměřený na vyprávění jedince o své historii)
  • Skupinová diskuze, skupinové interview a vyprávění

Základní taktiky a typy otázek

  • Na začátku rozhovoru je třeba prolomit případné psychické bariéry a zajistit souhlas se záznamem-
  • Na konci rozhovoru nebo při loučení lze získat důležité informace.
  • Dle Pattona (1990) existuje 6 základních typů otázek týkajících se minulosti, přítomnosti a budoucnosti:

1.     Otázky vztahující se ke zkušenostem nebo chování (aktivity jedince)

2.     Otázky vztahující se k názorům (co si jedinec myslí o světě – cíle, hodnoty, záměry…)

3.     Otázky vztahující se k pocitům (citové reakce a prožívání jedince)

4.     Otázky vztahující se ke znalostem (fakta o případu)

5.     Otázky vztahující se ke vnímání (co jedinec viděl či slyšel…)

6.     Otázky demografické a kontextové (věk, zaměstnání, plat apod.)

Neexistuje fixní způsob či pravidla řazení otázek, ale je vhodné:

  • začít s otázkami týkajících se neproblémových skutečností
  • poté se snažíme získávat informace o interpretacích, názorech a pocitech vztahujících se k popsaným akcím a chováním
  • i znalosti a dovednosti je třeba zasadit do kontextu příběhu (již by měla být navozená důvěra)
  • nejprve klást otázky na přítomnost a pak až na budoucnost a minulost (otázky na budoucnost mohou být obtížné na zodpovězení…).
  • demografické otázky mohou být pro jedince nudné ale i intimní (nikdy s nimi nezačínat) -> buď se ptát v průběhu nebo až na konci


Otázky by měly být nejlépe otevřené, neutrální, citlivé, srozumitelné a přesné.

  • Existuje mnoho různých typů otázek a taktik při rozhovoru např.:
    • Sondážní otázky (slouží pro prohloubení odpovědí v určitém směru; např. Co se stalo? Kde se to stalo? Jak k tomu došlo?)
    • Otázky ústící z nedorozumění (požadování vysvětlení určité odpovědi)
    • Pobídky, aby se jedinec rozpovídal o určitém tématu (např. Hm, to je velmi zajímavé.)
    • Práce s tichem.
    • Tvorba neutrálních otázek.
    • Simulační otázky (př. Předpokládejme, že jsem přítomen/a ve vašem zaměstnání. Co vidím? Co se bude dít?)

Co nemá otázka obsahovat:

  • Otázka by se neměla současně ptát na dvě věci zároveň.
  • Otázka nemá navádět k určitému stylu odpovědi. (např. Že vás občas pobolívá hlava?)
  • Otázka by neměla obsahovat nesrozumitelné nebo nespisovné termíny.
  • Otázka nemá obsahovat dvojí zápor. (např. Nemyslíte si, že dnes nemají lidé k sobě dostatek porozumění?)
  • Otázka nemá být formulovaná příliš široce.

(více viz otázka č. 13)


Pozorování

=nejzákladnější a nejstarší typ sběru dat

  • Metoda je využívaná v běžném životě, laikem, lékařem, fyzikem i psychologem atd.
  • Nicméně pozorování výzkumníkem a laikem se značně liší! Zejména co se týče selekce pozornosti. Vědecké pozorování je plánovitě selektivní.
  • Pozorování je: záměrné, plánovité, systematické a řízené
  • Je třeba si předem vyjasnit CO a JAK chci pozorovat!

Typy pozorování:

  • krátkodobé x dlouhodobé
  • sebepozorování (introspekce, retrospekce) x pozorování druhých
  • přímé x nepřímé (přímé, smyslové - nejčastěji se jedná o pozorování prostřednictvím primárních zrakových a sluchových vjemů x nepřímé, zprostředkované - např. prostřednictvím mikroskopu, dotazníku či videozáznamu)
  • zúčastněné x nezúčastněné
  • skryté x zjevné
  • standardizované x nestandardizované (standardizované - před zahájením pozorování je stanoveno co, jak, jak často, kde a ideálně s jakými předpoklady vývoje budeme pozorovat x nestandardizované - dokonce i výběr souboru pozorovaných objektů se odehrává až v průběhu pozorování a na základě rozhodování pozorovatele)
  • kvantitativní x kvalitativní
  • v umělých podmínkách x v přirozeným prostředí

Zúčastněné pozorování patří mezi nejdůležitější metody v kvalitativním výzkumu. Je díky němu možné popsat, co se děje, kdo nebo co se účastní dění, kdy a kde se věci dějí, jak se objevují a proč. Využívá se zejména v etnografickém výzkumu či v případových studiích. Vhodné je použít, pokud je nějaký jev málo probádaný, existují velké rozdíly mezi pohledy členů a nečlenů skupiny či jev není pozorovatelný mimo danou skupinu.

Pozorování v kvalitativním výzkumu:

  • Popis fyzického prostředí pozorování:
    • Měli bychom zaznamenat, v jakém prostředí se pozorování odehrává, ale přitom se vyhnout hodnotícím soudům (krásný dům, ošklivá třída, sterilní prostředí jak v nemocnici atd.).
    • Použít deskriptivní jazyk.
    • Jak poznáme, že jsme adekvátně prostředí popsali? Dáme přečíst kolegovi a požádáme o vizualizaci přečteného.
  • Popis sociální stránky prostředí:
    • Jaké vztahy panují v daném prostředí, jaké jsou skupiny daného společenství.
    • Kdo a jak v dané skupině rozhoduje? Jaké důsledky rozhodnutí má?
    • Jak mezi sebou komunikují členové skupiny?
  • Popis jednání aktérů:
    • Mimika, pantomimika, gestika, řeč, sociální chování (mezilidské vztahy), vztah aktéra k sobě a ostatním aj.
    • Neverbální komunikace

Časté chyby při pozorování:

  • haló efekt – vliv celkového příznivého/nepříznivého dojmu
  • logická chyba – pozorovatel „logicky“ předpokládá u pozorovaných osob jisté vlastnosti
  • předsudky – např. děti z určitých společenských vrstev automaticky musí mít určité vlastnosti
  • stereotypizace a analogie – o dítěti s určitými projevy se např. domníváme, že má stejné vlastnosti jako dítě, které má projevy analogické
  • tradice – „kdo hodně mluví, je povrchní“, brýle a vážná tvář znamená inteligenci
  • figura a pozadí – osobu spojujeme s osobami nám sympatickými a hodnotíme kladně
  • aktuální psychický stav
  • tendence k průměru – nejistota, opatrnost, nezralost nebo nedostatečná erudice pozorovatele
  • projekce – připisování vlastních negativních charakteristik jiným osobám
  • shovívavost pozorovatele – celkově mírnější pozorování

Záznam dat z pozorování:

  • zaznamenat můžeme např. frekvenci a čas trvání výskytu určité jednotky chování
  • formulář různých podob a terénní poznámky, jsou častými formami záznamu z pozorování
  • Terénní poznámky:
    • co výzkumník viděl, slyšel, zažil či o čem uvažoval během sběru dat
    • popisné (portréty jedinců, rekonstrukce dialogů apod.) x reflektující poznámky (reflexe etických problémů, metody apod.)

(více viz otázka č. 11)


Dokumenty a fyzická data

  • mohou být jediným datovým podkladem studie nebo mohou doplňovat data získaná z pozorování a rozhovoru
  • dokumenty -> data, která vznikla v minulosti a byla pořízena někým jiným než výzkumníkem a pro jiný účel, než je aktuální výzkum
  • rozlišujeme osobní dokumenty, úřední dokumenty, archivní data, virtuální data apod.
    • Osobní dokumenty (dopisy, deníky, rodinné fotografie či videonahrávky určené k soukromým účelům)
    • Úřední dokumenty (výroční zprávy, zápisy ze schůzí, dokumenty práce studenta apod.)
    • Archivní data (záznamy o počtu zaměstnanců ve firmě, rozpočty firmy atd.; kvantitativní statistická podoba)
  • Metoda analýza stop a výsledků činností

Zpracování dat v kvalitativních studiích

Příprava a uspořádání dat

Transkripce dat je proces převodu mluveného projevu z rozhovoru do písemné podoby (první krok před analýzou dat)

  • Doslovná transkripce (časově velmi náročná procedura, ostatní typy transkripcí vychází z této)
  • Komentovaná transkripce (př. pomocí zvláštních znaků se označují nápadné příznaky promluvy – smích, pomlky apod.)
  • Shrnující protokol (nezachovává celý text, jistý způsob shrnutí již při rozhovoru, předpoklad, že jsou v textu zbytečné informace)
  • Selektivní protokol (zahrnutí jenom některých informací týkajících se určitých věcí, zbytek informací je vypuštěn, předběžné úvahy -> kritéria, co bude zaznamenáno)


Zobrazení dat slouží k názorné organizaci a sloučení informací; zobrazení dat lze pomocí tabulek, blokových schémat a grafů; tyto tabulky, schémata a grafy jsou velmi zásadní pro uspořádání dat, která jsou v kvalitativní analýze značně rozsáhlá a postrádají strukturu


Redukce dat při analýze dat (ovšem pozor na to, aby se nepozměnil kontext dat!)


Analýza dat

  • Analýza dat v kvalitativním výzkumu je založená především na hledání vzájemných souvislostí, pravidelností, konzistencí za určitých podmínek…
  • Přístupy se mohou různě prolínat co se týče různých výzkumných designů (případová studie, etnografická studie, biografický design či zakotvená teorie)
  • Velmi závisí na samotném výzkumníkovy


Některé přístupy analýzy dat vzhledem k designu studie:

Případová studie:

  • Nemusí vycházet z nějakého zvláštního přístupu
  • Může využít postupy z etnografického přístupu či z metod zakotvené teorie
  • Analýza dat může probíhat souběžně se sběrem dat

Možný postup analýzy dat u případové studie dle Milese a Hubermana (1994):

uchování a organizace dat -> segmentace (rozdělení dat do analytických jednotek) -> kódování -> poznámkování (něco, co nás napadlo během sběru dat či analýze dat) -> identifikace vztahů mezi kategoriemi -> zobrazení pomocí přehledových grafů a tabulek -> průběžný souhrn (pokus o shrnutí, co se dosud odhalilo a co je nutné ještě dál analyzovat) -> miniatury (ilustrace poznatků pomocí vyprávěných miniatur, cílený popis série událostí, př. popis jednoho dne studenta)


Etnografická studie:

  • Při analýze dat se nepostupuje dle přesných algoritmů
  • Pro adekvátní vyhodnocení etnografických dat -> induktivní analýza dat a příprava etnografické narativní zprávy
  • Uplatňují se různé strategie (např. ze zakotvené teorie)
  • Při vývoji a ověřování hypotéz se používá analytická indukce
  • Zvláštní strategie analýzy je použití metafor (např. Co mi připomíná tato situace?)


Biografický design:

  • Používá se např. narativní analýza
  • Je možné kombinovat techniky narativní analýzy s jinými analytickými technikami.
  • Narativní analýza:
  • Nejde primárně o zachycení toho, o čem respondenti vypovídají, ale JAK o tom vypovídají a následné interpretování proč tak činí.
  • Zabýváme se strukturou vyprávění, například:
    • Žánr vyprávění
    • Používané metafory a metonymie
    • Archetypy, které se v příběhu objevují
    • Zápletka – jak je v příběhu organizovaná
  • Zde je potřeba mít znalost lingvistiky, literární teorie, sémiotiky.


Zakotvená teorie

  • Velmi živý a tvůrčí výzkumný nástroj- dokáže integrovat kvalitativní data získaná různými metodami,
  • Jde o teorii, která je odvozena na základě systematického shromažďování údajů, aniž dopředu předjímáme, označujeme
  • Důležitá je shoda pozorovaných skutečností, srozumitelnost vystavěné teorie na základě empiricky získaných dat, obecnost- schopnost vypovídat o podobných jevech a kontrola- konfrontace teorie se zjištěnými daty
  • První fáze zakotvené teorie (otevřené kódování) se hojně používá při kvalitativní analýze dat (výzkumník nemusí nutně pokračovat v zakotvené teorii)
  • Jedná se o proces procházející třemi stádii:

1) Otevřené kódování: kódy – kategorie, subkategorie

2) Axiální kódování

  • Axiální kódování je souborem postupů, ve kterém jsou údaje po otevřeném kódování znovu uspořádány a jsou vytvořeny vztahy mezi kategoriemi a subkategoriemi podle paradigmatického modelu (umožňuje systematické přemýšlení o datech):

(A) PŘÍČINNÉ PODMÍNKY => (B) JEV => (C) KONTEXT => (D) INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY => (E) STRATEGIE JEDNÁNÍ A INTERAKCE => (F) NÁSLEDKY.

A) Hypotetické uvádění subkategorií do vztahů k jiné kategorii (např. kategorie bolest souvisí s kategorií potlačení bolesti prostřednictvím subkategorie následky strategie zvládání bolesti),

B) Ověřování takto navržených hypotéz návratem ke zdrojovým údajům,

C) Upřesňování vlastností jejich charakterizací na dimenzionálních škálách (např. porovnáváním rozdílů ve zvládání bolesti mezi lidmi s intenzivními dlouhotrvajícími bolestmi a lidmi se slabšími krátkodobými bolestmi),

D) Počáteční zkoumání variability jevů s cílem nacházet opakování, pravidelnosti (téměř vždy, když…)


3) Selektivní kódování

  • Výběr klíčové kategorie, kolem které je organizován analytický příběh. Všechny ostatní kategorie jsou vztaženy ke kategorii centrální.
  • Obvykle opustíme paradigmatický model a vytvoříme nový, více kauzální model, který ukazuje na dynamiku jevu. Podle takového modelu můžeme vytvořit analytický příběh (resp. jeho kostru), který potom slovně zformulujeme. To je výsledná teorie.
  • Selektivní kódování je proces zavedení a ověřování nebo upřesňování tzv. centrální kategorie, která vysvětluje všechny ostatní kategorie užité výzkumem a je v průběhu kódování systematicky uváděna do zdůvodněných vztahů k ostatním kategoriím.
  • Vztahy jsou v průběhu selektivního kódování upřesňovány, přičemž mohou být dále rozpracovány a dokonaleji formulovány ty kategorie, u kterých se ukázaly nepřesnosti anebo nesoulad s celkem zakotvené teorie.
  • Centrální kategorie se stává klíčovým pojmem, který vystihuje celý příběh výzkumu a obsahuje jeho pointu.  

Centrální kategorie

  • Je jádrem příběhu – organizuje seskupování všech ostatních kategorií
  • Kategorie jsou uváděny do vztahů podle charakteristik svých vlastností (dimenzí) v souladu s objevenými pravidelnostmi
  • Výklad opřený o centrální kategorii má umožnit nejenom lépe porozumět jednání aktérů v určitých typech situací, ale také podpořit jeho praktické zvládání: hermeneutický koncept smyslu (porozumění, dorozumění, aplikace).

Podmínky selektivního kódování

  • Mít představu o základní osnově (kostře) výzkumného narativu – příběhu, který vypráví o obsahu výzkumu,
  • Stanovit a vysvětlit vazby centrální kategorie ke všem dalším kategoriím podle obecného rámce (paradigmatu) daného výzkumu,
  • Stanovit a vysvětlit souvztažnost mezi kategoriemi (strukturu či síť kategorií) prostřednictvím jejich obsahu, vlastností a dimenzí,
  • Rekurzivně ověřovat všechny vztahy podle faktografie ze zdrojových textů,
  • Doplnit anebo upřesnit kategorie, je-li to nutné k integraci a hlubšímu objasnění výzkumného narativu.


Obecnější analytické strategie:

Analytická indukce

  • Jedna z obecných strategií
  • Hrubé stanovení výzkumné otázky pokračuje hledáním hypotetického vysvětlení daného problému a pokračuje prověřováním na dalších případech
  • Opakované případy ospravedlňují přijetí obecného pravidla
  • Analýza deviantních případů- kontrolní postup k zajištění pravdivosti teorie /úpravy hypotéz na základě inkonzistentních případů/
  • Cílem je zvýšit pravděpodobnost nalezení univerzálních a kauzálních vztahů. Výzkumník má formulovat tvrzení, které platí pro všechny případy analyzovaného problému.


Konstantní komparace

  • Neustálé hledání podobností a rozdílů na všech rovinách práce s daty.
  • Je možné začít uvnitř jednoho rozhovoru, pokračovat ve více rozhovorech od jedné osoby a navázat porovnáním více osob.
  • Zjistíme tak konzistenci případů, začneme vytvářet jejich typologii a vidíme podmínky ke vzniku různých typů.


Analytické vzorkování

  • Systematické přesouvání pozornosti z dimenze zkoumání CO (je v realitě popisováno) na JAK (konstruuje realitu a svou identitu), takže jde o dva po sobě jdoucí procesy kódování stejného materiálu.


V kvalitativním výzkumu se přístupy k analýze dat velmi mísí a nemají přesný rámec.

Nejčastěji se využívá otevřené kódování (ze zakotvené teorie) a kategorizace dat.

Kódování:

3 možnosti kódování:

a) a priory, obsahově specifické schéma: předem vytvořené třídění, na základě důkladné znalosti problematiky

b) a priory, neobsahově specifické schéma: typologie dle zdravé úvahy či odvozením od zákl. rámce prováděné studie

c) zakotvená a posteriori induktivně, kontextově vázané schéma: zpětně posuzuje, pročišťuje data


Základem analýzy dat je: otevřené kódování

  • Text je rozdělen na JEDNOTKY (= segmenty, významový celek různé velikosti)
    • Jednotkou může být slovo, sekvence slov, věta, odstavec
    • Jednotka je určena významem, ne formálně
  • Každé takto vzniklé jednotce přidělíme KÓD
    • KÓD je „nálepka“, která co nejvíce odpovídá povaze datového fragmentu ve vztahu ke zvolené výzkumné otázce.
    • Pokud si jiný výzkumník vezme stejná data, ale položí si jinou výzkumnou otázku, bude mít jistě jiné kódy.
    • Při volbě kódu si klademe otázku, o čem daná část textu vypovídá


Čtyři způsoby tvorby kódu:

1) vytvořím si nový kód, který dobře charakterizuje danou oblast

2) použiji kód, který jsem již jednou uvedl/a

3) in vivo kód znamená, že použiji za kód výraz respondenta

4) mám seznam kódů, ze kterého vybírám

  • Jako kódy používáme zkratkovité vyjádření významu
  • Správné „nálepky“
  • Příklad: Pokud si jiný výzkumník vezme stejná data, ale položí si jinou výzkumnou otázku, má jiné kódy.

Běžné chyby v kódování:

1) Přílišná reproduktivnost (vybírají se klíčová slova, in vivo termíny)

2) Příliš dlouhé úseky jedním kódem – ztráta informací

3) Nepřesné vystižení sdělovaného významu (nepřiléhavá „nálepka“)


Kategorizace:

  • Následuje po kódování
  • Kódy seskupujeme podle podobnosti nebo jiné vnitřní souvislosti, takže vytváříme systematické KATEGORIE (na principu hierarchizace).
  • S čím je potřeba počítat? Protože se jedná o zárodečné stádium budoucí teorie či analytického příběhu, mnohokrát dojde k přeskupování a přepracovávání.
  • Co dál po kategoriích? Konkrétní techniky:
    • „Vyložení karet“
    • Tematické kódování
    • Kontrastování
    • Zakotvená teorie
    • Narativní analýza

Konkrétní pokročilé metody:

A) TECHNIKA „VYLOŽENÍ KARET“

  • Jedná se o „prosté převyprávění“ získaných kategorií z otevřeného kódování, přičemž mohou být zařazeny jen ty kategorie, jež souvisejí s výzkumnou otázkou, všechny zahrnuté kategorie spolu musejí souviset

B) TÉMATICKÉ KÓDOVÁNÍ

  • Uděláme si kategorizace kódů na úrovni jednotlivých případů. Systém kategorií je uveden pro každý případ zvlášť.
  • Zaměřujeme se na kategorie, které jsou mezi jednotlivými případy shodné nebo kategorie, které je možné sloučit do „nad-řazené“ kategorie.

C) TECHNIKA KONTRASTOVÁNÍ

  • Volba polárních případů – případy, které jsou nejodlišnější.
  • Na konci máme dvě sady vlastností, které jsou polární – jde tedy o škály.
  • Do prostoru těchto škál umisťujeme další případy.
  • Pokud další případ není možné zařadit do polarit, uděláme analýzu tzv. negativních případů. To znamená, že určíme, na které případy neplatí.


Interpretace dat:

Vyústění analýzy dat:

  • Všechny výše uvedené techniky směřují k vytvoření kostry smysluplného analytického příběhu.
  • Tedy vyjmenovat všechny proměnné a ukázat vztahy mezi nimi.
  • To je základ pro výzkumnou zprávu.

Rozlišujeme dvě roviny interpretace:

1) Primární interpretace

  • Paralelní s procesem analýzy dat, držíme se na rovině dat, vychází z dat z terénu.

2) Sekundární interpretace

  • Paralelní s procesem psaní zprávy, vychází z naší analýzy, jdeme více ZA data (o čem naše data vypovídají, co námi vynalezená schémata a tabulky znamenají, proč k popsaným jevům dochází).
  • Vysvětlujeme, co jsme objevili, používáme dostupnou literaturu a jiné výzkumy.


Chyby při vytváření kostry příběhu:

  • Odpoutání se od výzkumné otázky (informace o jiných skutečnostech, které nebyly nalezeny v datech),
  • Malá informační hloubka (nic nového, lze vytvořit i bez výzkumu),
  • Přílišná obecnost termínů (přejaté termíny ze stávajících teorií),
  • Rozvleklost (upovídanost, normativní zaměření výzkumníka, neozřejmění vztahů mezi jmenovanými proměnnými).

Zdroje:

Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Portál.

Hendl, J. (2008). Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Portál.

Přednášky metodologie doc. Mgr. Aleny Nohavové, Ph.D. (katedra psychologie, Pedagogická fakulta, Jihočeská Univerzita)

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=23._Sběr_a_zpracování_dat_v_kvalitativních_studiích&oldid=71037“