ČSN ISO 214 - Dokumentace. Abstrakty pro publikace a dokumentaci

Česká verze mezinárodní normy ISO 214:1976 stanovuje požadavky na abstrakty pro použití v dokumentech i v sekundárních pramenech. Abstrakt dokumentu přináší stručnou a přesnou reprezentaci obsahu dokumentu, bez subjektivního hodnocení. Autor abstraktu se může lišit od autora dokumentu. Preferovaným typem je informativní abstrakt, zachycující co nejvíce kvalitativních i kvantitativních informací. V případě rozsáhlejších dokumentů je vytvářen abstrakt indikativní, případně informativně indikativní, obsahující jen některé konkrétní informace. Abstrakt se liší od anotace, výtahu i resumé.
Absakt je využíván uživatelem pro stanovení relevance dokumentu a v případě méně relevantních dokumentů jeho přečtení nahrazuje čtení původního dokumentu. Text abstraktu je využíván při rešerších. Abstrakty jsou vytvářeny pro různé typy textů v různých délkách. V abstraktu autor zmiňuje postupně cíle a záměry v dokumentu popisovaného výzkumu, použité metody a s vysvětlením nových metod, výsledky výzkuámu a jejich implikace do závěrů. Na konci je možné doplnit vedlejší informace zjištěné mino záměry výzkumu.
Abstrakt je umístěn co nejblíže začátku dokumentu. V případě sekundárních abstraktů je uváděna úplná bibliografická citace dokumentu. Abstrakt je srozumitelný i bez znalosti původního dokumentu a obsahuje jen informace obsažené v dokumentu. Autor píše abstrakt ve třetí osobě činného rodu s minimem meobvyklých slov, zkratek a mimo textových prvků. Výjimky jsou možné pro lepší srozumitelnost textu. Délka abstraktu se řídí obsahem dokumentu, ale neměla by přesáhnout jednu tiskovou stranu.

Odkazy

Související články

Systémy pořádání informací a znalostí - vlastnosti a možnosti jejich užití

Klíčová slova

dokumenty, obstrakta, dokumentace, knihovnictví, normy