15. Pozorování – typy, možnosti a meze

Metoda pozorování

Pozorování patří k nejzákladnějším technikám sběru dat. Velká část toho, co víme o sobě i o svém prostředí, je zprostředkována tak, že jsme zkoumali lidi a věci okolo. V tomto ohledu používá pozorování jako pracovní metodu nejen psycholog, lékař, fyzik, přírodovědec, ale i každý „běžný člověk“. V tomhle případě mluvíme o laickém pozorování, které je náhodně selektivní, kdy si člověk všímá toho, co ho zaujme.

Vědecké pozorování je také selektivní. Ani vědec nepozoruje „vše“ kolem sebe, ale pozoruje to, co si předem pečlivě naplánoval pozorovat a co nejlépe pečlivě definoval a vymezil – vědecké pozorování je plánovitě selektivní. Tato plánovitost a organizovanost se nejzřetelněji projevuje v tom, jak vědec odpovídá na dvě základní otázky pozorování: co (pozorovat) a jak (pozorovat) .

Typy pozorování

Metody pozorování lze dělit z různých hledisek. Dle předmětu pozorování můžeme rozlišovat mezi introspektivními technikami a extrospektivními. Pozorování vnějších procesů a jevů lze dále členit na přímé a nepřímé a následně všechny základní typy pak lze členit dle úrovně strukturace na strukturované, polostrukturované a nestrukturované.

Instrospektivní a extrospektivní pozorování

Introspektivní přístup má v kvalitativním přístupu velmi specifické postavení, dané především faktem, že o člověku jakožto ústřednímu předmětu psychologického zkoumání uvažujeme jako o bytosti nadané sebereflexí. Introspektivní přístup se ve vědě z historického hlediska objevuje velmi brzy a např. John Locke nebo Johan G. Leibniz tuto metodu používali a uznávali jako klíčovou pro výzkum duševních jevů.

Extrospektivní metody nebyly v minulosti psychology, na rozdíl od metod introspektivních, tak často znevažovány a byly víceméně vždy akademickou psychologií řazeny mezi vědecké metody. Kerlinger zdůrazňuje, že pozorováním jako vědeckou metodou chápe výhradně „pozorování chování“, případně užívá také termínu „behaviorální pozorování“.

Pozorování naturalistické a v umělé situaci

Hendl zmiňuje také pozorování v umělé situaci a pozorování v přirozené situaci.

Pozorováním v umělé situaci rozumíme pozorování v uměle vytvořených podmínkách, například v laboratoři.Výhodami takového pozorování je, že je možné jej snadno replikovat. To znamená, že je snadné testovat reliabilitu výzkumu. Získaná data jsou obvykle ve strukturované podobě, a díky tomu je lze rychleji zpracovat. Také experiment s takovým pozorováním lze provést za relativně krátkou dobu, můžeme najít velký vzorek lidí odpovídající populaci. Výhodou je, že můžeme manipulovat některými proměnnými a tudíž zjistit příčinné vztahy. Problémem ale je, že účastníci se mohou chovat jinak, než běžně, protože ví, že jsou pozorování. Funguje zde také efekt očekávání (Hawthornský efekt). Tyto nevýhody se mohou promítnout do nízké validity.

Takové pozorování například využila Mary Ainsworth ve svém Strange Situation experimentu a také Albert Bandura se studií agrese u dětí (tzv. Bobo doll experiment). Takové pozorování je také často využíváno při studiu spánku, kdy se sledují změny v elektrické aktivitě v mozku během spánku (EEG).

Naturalistické pozorování je nejpřirozenějším typem pozorování, ve kterém pozorovatel zkoumá události, aniž by do nich přímo vstupoval nebo je nějakým způsobem ovlivňoval. Chce pouze zaznamenat to, co se bez jeho zásahu spontánně děje v daném kontextu standardní životní situace, např. jak mezi sebou kooperují děti na pískovišti. Díky přirozenosti a neintervenčnímu charakteru má naturalistické pozorování mezi všemi typy pozorování nejvyšší externí validitu . Takovou validitu můžeme také nazvat ekologickou validitou. Pozorování je využíváno v případě, když potřebujeme získat nějaké nové nápady. Dává výzkumníkovy možnost dívat se na komplexní situaci, což může umožnit vidět věci, kterých bychom si jindy nevšimli. Negativy takového pozorování ale je, že pozorovaný vzorek lidí často není reprezentativní, což ústí v nemožnost generalizovat závěry pro celou populaci. Taková pozorování jsou méně reliabilní, protože nelze kontrolovat všechny proměnné, které mohou do procesu vstupovat. To má také za následek obtížnost replikace takových studií.

Takového metodologického designu využila Margaret Mead, když studovala způsob života různých kmenů žijících na ostrovech v Jižním Pacifiku a také Leon Festinger s kolegy, kteří infiltrovali náboženskou sektu, která hlásala konec světa. Pomocí skrytého zúčastněného pozorování chtěli vyzkoumat, co se stane, když se nenaplní proroctví o konci světa, při němž měli členové být zachráněni a odletět na létajícím talíři. Své pozorování popsali v knize When Prophecy Fails: A Social and Psychological Study of a Modern Group That Predicted the Destruction of the World.

Zúčastněné a nezúčastněné pozorování

Nezúčastněné pozorování je takové, kdy pozorujeme probíhající intervence, ovšem bez toho, že by nás pozorovaní jedinci viděli. Pozorovat a být nepozorován je umožněno díky technickým prostředkům (jednosměrné zrcadlo, videokamera), což může omezovat kvalitu pozorování. Příkladem nezúčastněného pozorování je také zkoumání způsobu prezentace událostí ve zpravodajství či obsahu dětských animovaných pohádek v televizi.

Zúčastněné pozorování znamená takový druh pozorování, kdy sledujeme studované jevy přímo v prostředí, kde se odehrávají a dochází zde k interakci mezi výzkumníkem a pozorovanými účastníky. Můžeme si například představit výzkumníka, kterého zajímá, jaká je dynamika skupinových vztahů ve skupině hospitalizovaných psychiatrických pacientů, a tak se nechá sám hospitalizovat jako pacient. Tento typ pozorování může ztrácet na objektivitě, jelikož zůstat nezaujatým pozorovatelem v situaci, kdy je člověk přímo na jevišti, není lehké. Dalším problémem je, že když se pozorovatel stává součástí situace, narušuje se neintervenčnost takového pozorování. Pozorovatel, ať chce nebo ne, začíná daný děj strukturovat a ovlivňovat.

Otázkou, která má svoji pragmatickou i etickou stránku, je otázka zveřejnění své identity. V případě, že se bude pozorovatel vydávat za narkomana a snažit se v tomto „převleku“ proniknout do společenství, jde o zamaskované zúčastněné pozorování. Pokud bude raději hledat kontakty a cesty, jak se k  narkomanům dostat se zachováním své pravé identity, jde o nemaskované zúčastněné pozorování.

Molární a molekulární přístup v pozorování

Molekulární přístup odpovídá výběru malých segmentů pozorování. Jeho předností je to, že tyto malé segmenty je možné přesněji definovat a identifikovat. Tato jednoznačnost vede k větší přesnosti v pozorování. Pokud například je-li náš systém pozorování postaven na kategoriích, do nichž umisťujeme tak říkajíc drobné anatomické jednotky chování (např. zvednutí obočí, otočení hlavy), pozorovatel nebude mít obvykle problém určité chování správně zachytit a identifikovat. Molekulární přístup nemusí být vždy šťastným řešením: přílišná detailizace může vést k „utopení se“ v množství podrobností. Přitom nám mohou uniknout podstatné souvislosti mezi jevy.

V molárním přístupu se již nedíváme na věci a události mikroskopicky, ale kategorie pozorování vybíráme tak, abychom do nich umísťovali rozsahem větší a komplexnější jednotky pozorování. Jednotkou pozorování zde již nebude jednoduchý, obvykle i časově krátce trvající úkon, ale celá série úkonů, vytvářející nějakou specifickou kvalitu, například „dělá nákupy“, „radí přátelům“ apod. Molární přístup umožňuje pozorovateli zachytit „logiku“ komplexního chování osoby ve složitějších situacích, na druhé straně však správné a jednoznačné přiřazení takové složité série projevů do určité kategorie klade na pozorovatele vyšší nároky.

Strukturované a nestrukturované pozorování

Při strukturovaném pozorování se výzkumník soustředí na předem vymezené a určené jevy.

Při nestrukturovaném pozorování je výstupem zhuštěný popis jednání, které není dopředu přesně určené. Tomuto pozorování předchází spíše vágně formulovaný seznam otázek, které připouštějí otevřenost k neočekávaným situacím. Proces pozorování je zpravidla doprovázen analýzou poznámek a právě na základě takové analýzy lze formulovat nová témata, která poskytují další vodítka.

Vzorkování

V případech, kdy není možné sledovat kontinuálně celý proces několik hodin, dnů, týdnů, používáme vzorkování (anglicky sampling. Jedná se o to, že "místo sledování celé množiny prvků z ní vybereme vzorek (Ferjenčík, 2000, str. 158) ." A to takový vzorek, aby nám umožnil dojít k obecnému závěru o celé množině. Musí být tedy dostatečně reprezentativní. Dvěma základními způsoby, jak k vzorkování přistupovat, jsou :

1. Vzorkování událostí (event sampling), kdy se výzkumník dopředu rozhodne, jaké typy chování (událostí) ho zajímají, a bude jejich výskyt zaznamenávat. Ostatní chování je ignorováno.
2. Vzorkování času (time sampling) znamená, že se výzkumník dopředu rozhodne, že provede pozorování během časových úseků (např. 10 minut každou hodinu, 1 hodinu za den) apod. Takovému přístupu říkáme intervalové časové vzorkování, neboť výzkumník vybral intervaly, během kterých pozorování provádí. Druhým typem vzorkování času je momentkové časové vzorkování, kdy si výzkumník vybere momenty, během kterých pozorování uskutečníme.

Příklady pozorovacích systémů

Balesova analýza procesu interakce (IPA)/(SYMLOG)

IPA (Interaction Process Analysis) je strukturovaný kódovací systém vyvinutý Robertem Balesem. je určen ke klasifikaci skupinového chování na kategorie orientované na úkoly a na vztahy. Výzkumníci klasifikují chování každého člena do 12 kategorií. Šest z těchto kategorií obsahuje vztahové interakce. Tyto způsoby chování udržují či oslabují mezilidské vztahy ve skupině. Například kompliment druhému je příkladem pozitivního vztahového chování, zatímco urážení člena skupiny je negativní vztahové chování. Dalších šest kategorií se vztahuje k interakcím u řešení úkolů. Patří sem například dávání informací, ptaní se na informace, názory, dávání návrhů k problému, který má skupina řešit.

Přehled všech kategorií je vidět na tomto obrázku:

Tento systém Bales časem revidoval a vytvořil jeho novou verzi, který je znám jako SYMLOG (Systematic Multiple Level Observation of Groups). Obsahuje 26 kategorií, které se pohybují na škálách dominance-submisivita, přátelskost - nepřátelskost, akceptace autority-opozice autoritě. Výsledky jsou využívány ke zlepšení vedení ve firmách, zlepšení týmové práce a zvýšení organizační efektivity.

Gottmanův SPAFF

John M. Gottman se věnuje problematice vztahů v manželství. Provedl mnoho výzkumů, ke kterým využíval pozorování, konrkétně svůj pozorovací systém SPAFF (The Specific Affect Coding System). Jeho pozorování probíhá v tzv. laboratoři lásky, uměle vytvořeném bytě, kam si zve páry, které se chtějí výzkumu zúčastnit. Pár je pozorován za jednostranným kuchyňským zrcadlem, nahráván na kamery, které zachycují slova a výrazy ve tváři. Účastníci na sobě mají také připevněny různé snímače, které mají za úkol měřit fyziologické projevy stresu a uvolnění (např. tep, krevní průtok, míra pocení, imunitní a endokrinní funkce).

S kolegy provedl sedm nezávislých studií, které vypovídají o tom, že je schopen díky pozorování v 91 % odhadnout, zda se pár rozvede či nikoliv. A to na základě patnáctiminutového pozorování, kdy se partneři mají bavit o nějakém konfliktním tématu z jejich soužití. Rozbor hádky mezi manželi umožňuje odhalit vzorec práu, který se bez vhodné pomoci bude opakovat. A co lze pozorovat u párů, které se rozvedou?

1. Hrubý nástup - začíná-li rozhovor kritikou, sarkasmem
2. Čtyři jezdci - jsou typy negativních interakcí v rozhovoru dvojice - Kritika, Pohrdání, Defenzivnost, Zazdívání. Video s konkrétními příklady a vysvětlením zde.
3. Zaplavení - naše obrana v případě, že jsme zraněni natolik, že se snažíme udělat cokoliv, než aby se to opakovalo.
4. Řeč těla - Při zaplavení reaguje i naše tělo - vyplavením adrenalinu, stoupnutím krevního tlaku, zrychlením srdečního tepu apod. To je ukazatelem, že při rozhovoru jeden z páru prožívá velký fyzický stres, a v takovém stavu není schopen vést konstruktivní diskusi.
5. Neúspěšné pokusy o nápravu - jedná se o snahu snížit napětí při rozhovoru.
6. Špatné vzpomínky - páry, které žijí ve spokojeném manželství, vnímají svou minulost pozitivně a naopak. Nespokojení partneři svou společnou minulost vidí negativně.

Konkrétní kódy ve SPAFF vypadají takto:

Díky svým poznatkům vytvořil Gottman institut, kde pomáhá párům zlepšit svůj vzájemný vztah během různých kurzů a seminářů, a také nabízí vzdělávání pro manželské terapeuty.

Ekmanův FACS

Tento systém byl vyvinut Paulem Ekmanem a Wallacem V. Friesenem za účelem identifikování a klasifikování výrazů v lidské tváři.FACS je pozorovací systém založený na anatomii. Popisuje všechny pozorovatelné pohyby ve tváři. Každý komponent pohybu ve tváři se nazývá akční jednotka(Action Unit - AU). Všechny výrazy tváře mohou být rozloženy do těchto jednotek. Jednotky tvoří kombinace, ke kterým jsou přiřazeny emoce. Po zvládnutí této metody je člověk schopen číst skutečné emoce svého komunikačního partnera..

Flandersův systém (FIAC)

Metoda FIAS (Flanders'Interaction Analysis System -Flandersův systém interakční analýzy) byla vyvinuta k výzkumu na školách. Pozorovatel na základě sledování děje ve výuce přiřazoval konkrétním dějům jednu z 10 kategorií, které se řadily do tří hlavních sekcí a následných podbodů:

A) Mluví učitel

• 1. Akceptuje pocity
• 2. Povzbuzuje a chválí
• 3. Přijímá či používá nápady žáků
• 4. Ptá se
• 5. Vyučuje
• 6. Dává příkazy
• 7. Kritizuje, obhajuje autoritu

B) Mluví student

• 8. Odpovídá
• 9. Iniciuje hovor

C) Ticho

• 10. Ticho či zmatení

Problematické na této metodě je, že měl pozorovatel na zapsání pozorovaného jevu tři sekundy. Kritika zahrnuje i to, že kódování je značně subjektivní a to, že 10 kategorií je poměrně málo. Na tento systém navázali další autoři, kteří se počet kategorií snažili rozšířit. Naopak sám Flanders se pokusil počet kategorií snížit a vytvořil metodu OSTRAQ. V ní byly sledovány tyto kategorie :

• O (ticho)
• S (mluvu žáků)
• T (mluvu učitele – kromě
• otázek)
• R (učitelova kritika a sankcionování žáků)
• A  (akceptace žáka)
• Q (učitelovy otázky).

Bellackova mikroanalýza komunikace učitel-žák

Pomocí Bellackova způsobu je možné zachycovat dění ve třídě při vyučovacích hodinách a zapisovat je simultánně při pozorování. Systém vychází z Bellackovy knihy The Language of the Classroom.Autor se zabýval verbálními projevy učitelů a žáků v jejich interakci. Tyto projevy nazývá "verbální hrou".

Možnosti pozorování

Metoda pozorování nám umožňuje sledovat vícero dějů a umožňuje pochopit celý kontext pozorovaného a získat detailní popis fenoménu. Nezávisí na schopnostech pozorovaných (jako např. u rozhovoru) a nevyžaduje aktivní spolupráci - badatel tak vidí to, co by aktéři například při rozhovorech vůbec nesdělovali. Je během pozorování schopen zachytit rutinní situace, o kterých respondenti zřídka vyprávějí v rozhovorech, protože si je neuvědomují. Badateli umožňuje tato metoda být otevřený vůči problémům a nespoléhat na koncepty, které popisují daný jev v teoretické literatuře - může si tak udělat vlastní názor na to, co pozoruje a objevit tak jevy, kterým se doposud nikdo nevěnoval.

Meze pozorování

Na výsledky pozorování mohou mít vliv rozdíly v pozorovatelích (jejich osobní rovnice vnímání, mentální stav, trénovanost atp.) Pozorování je také těžké opakovat, což lze ošetřit pořízením videonahrávky. ^[zdroj?]

Důležité je, že můžeme pozorovat pouze viditelné a viděné, nikoliv tušené a pociťované. Nesmíme tudíž zaměňovat naše interpretace a skutečná pozorovaná data (např. člověk se usmívá, ale může se mu chtít brečet). Při zobecňování závěrů je také nutné být si vědom variability lidského chování. Zobecnit můžeme jedině tehdy, pokud pozorujeme opakovaně a v různých situačních podmínkách. Stále však zůstáváme na úrovni pravděpodobnosti, nikoliv jistoty.

Pozorovatelé také mohou při svém pozorování podléhat různým chybám v úsudku, což může zkreslit výsledky výzkumu. Mezi nejznámější percepční chyby patří:

• Haló efekt – spočívá v nežádoucím usměrnění a nežádoucí selekci pozorovaných informací podle směru, který „udá“ náš první dojem.
• Chyby nesprávného zakotvení – jejich podstata spočívá v používání různě nastavených měřidel – různých škál posuzování – chyba přísnosti, chyba mírnosti, chyba centrální tendence.
• Implicitní teorie osobnosti – každý člověk si na základě osobní zkušenosti vytváří vlastní představy o tom, které lidské vlastnosti spolu souvisejí. Tato souvislost se však ve skutečnosti nemusí vztahovat na všechny.
• Logická chyba – Všechny vlastnosti určené na ohodnocení se neposuzují obdobně (tzn. s přibližně blízkými stupni intenzity), ale jenom ty, které podle názoru posuzovatele spolu logicky souvisí.
• Efekt figury a pozadí - každého člověka vnímáme v kontextu jeho "pozadí", tj. sociálního a materiálního prostředí.

Podstatou chyb nesprávného zakotvení je používání různě nastavených škál při posuzování. Představme si, že výkon, která má v naší skupině normální rozložení (obr. 1), pozorují tři pozorovatelé.

Obr. 1. Zdroj: Ferjenčík, 2000, str. 168.

První z nich není s výkony moc spokojen, a téměř polovina všech pozorovaných spadne do kategorie minima. Jako výborného neoznačí téměř žádného. Dopouští se chyby přísnosti (obr. 2).

Obr. 2. Zdroj: Ferjenčík, str. 169.

Druhý pozorovatel je naopak mírný, a tak i lidi, kteří dosahují špatných výkonů, jsou jím hodnoceni jako průměrní. Tento pozorovatel se dopouští chyby mírnosti (obr. 3).

Obr. 3. Zdroj: Ferjenčík, 2000, str. 169.

Třetí pozorovatel se dopustil chyby centrální tendence - hodnoty vynikajícího a velmi špatného výkonu si upevnil příliš daleko od reálných hodnot, takže každou osobu posuzuje jako průměrnou (obr. 4).

Obr. 4. Zdroj: Ferjenčík, 2000, str. 170.

Odkazy

Použitá literatura

• Aalderks, D. (2012). Sentiment Analysis: Analyzing the Polarity of Communication [Online]. Retrieved from https://web.njit.edu/~da225/media/Assignment%207&8%20Sentiment%20Analysis.pdf
• Bright, M. (2015). FIACS- Flanders interaction analysis category system [Online]. Retrieved March 26, 2017, from http://brightpalliport.blogspot.cz/2015/10/fiacs-flanders-interaction-analysis.html
• Coan, J. A., & Gottman, J. M. (2007). The specific affect coding system (SPAFF). Handbook of emotion elicitation and assessment, 267-285.
• Facial Action Coding System. (2017). Facial Action Coding System [Online]. Retrieved March 26, 2017, from http://www.paulekman.com/product-category/facs/
• FACS - Facial Action Coding System [Online]. Management Mania. Retrieved March 26, 2017,from https://managementmania.com/cs/facs-facial-action-coding-system
• Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.
• Forsyth, D. R. (c2010). Group dynamics (5th ed.). Belmont, CA: Wadsworth, Cengage Learning.
• Gottman, J. M., & Silver, N. (2015). Sedm principů spokojeného manželství: praktický průvodce fungováním dlouhodobých vztahů. V Brně: Jan Melvil Publishing.
• Hendl, J. (2016). Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace (Čtvrté, přepracované a rozšířené vydání). Praha: Portál.
• Kohoutek, R. (2009). Chyby při posuzování psychiky a osobnosti [Online]. Retrieved August 21, 2017, from http://rudolfkohoutek.blog.cz/0901/chyby-pri-posuzovani-pracovniku
• McLeod, S. A. (2015). Observation Methods. Retrieved from www.simplypsychology.org/observation.html
• Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, a.s.
• Stolinská, D. (2011). Interakce učitel-žák v proměnách primárního vzdělávání (Disertační práce). Olomouc.
• Svatoš, T. (2013). Kategoriální systém podle Flanderse při evaluaci výuky v současné základní škole. Pedagogika, 65(2), 111-127. Dostupné z: http://pages.pedf.cuni.cz/pedagogika/?p=572&lang=cs
• Švaříček, R., Šeďová, K. a kol. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál.
• What is SYMLOG? [Online]. Retrieved March 24, 2017, from http://www.symlog.com/SYMLOG/WhatIsSYMLOG.aspx

Externí odkazy a doporučená literatura

• Symlog Consulting group: http://www.symlog.com/home.aspx
• The Gottman Institute: https://www.gottman.com/
• The Gottman Institute - kanál na youtube:https://www.youtube.com/user/TheGottmanInstitute
• Paul Ekman Group: http://www.paulekman.com/
• Paul Ekman Group - kanál na youtube:https://www.youtube.com/channel/UCUPCfp3EUsaEnsNvvrX8ABg
• Podrobnější informace o systému FIAC včetně podrobnějšího vysvětlení kategorií a způsobu vyhodnocování: http://brightpalliport.blogspot.cz/2015/10/fiacs-flanders-interaction-analysis.html
• Hendl, J. (2016). Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace (Čtvrté, přepracované a rozšířené vydání). Praha: Portál. - Autor se v kapitole Pozorování poměrně podrobně zabývá zúčastněným pozorováním, jeho specifickým průběhem a uvádí konkrétní příklady.

Související články

• Pozorování
• Experiment
• Psychologická metodologie

Klíčová slova

pozorování - metodologie - metoda - experiment - pozorovací systémy