17. Rozhovor – typy, možnosti a meze

Úvod

Rozhovorem rozumíme výzkumnou a diagnostickou technika, která spočívá v dotazování. Ferjenčík (2000) píše, že se jedná o „zprostředkovaný a vysoce interaktivní proces získávání dat (str. 171)“. Těmito charakteristikami se odlišuje od pozorování. Interaktivností rozumíme to, že výzkumník je v dané situaci aktivní, a svou přítomností a chováním ovlivňuje to, co mu respondent sdělí a kolik mu toho sdělí. Naopak v pozorování se výzkumník snaží stát mimo situaci a neovlivňovat ji. Zprostředkovanost metody rozhovoru vyplývá z toho, že dotazovaný se snaží předat svou zkušenost tazateli. To, co dotazovaný říká, je závislé na jeho motivaci, ochotě, otevřenosti, upřímnosti atd. (respondent nemusí vždy říct to, co si skutečně myslí), a také jeho vyjadřovacími schopnostmi a jazykem samotným. Tedy - už výpovědí o nějaké skutečnosti ji skrze kódování do jazyka můžeme zkreslovat. Další zdroje šumu vstupují do rozhovoru během přenosu zakódované informace a jejich dekódování příjemcem.

Mezi odborníky panuje shoda, že nedokážeme uskutečnit rozhovor, který by byl neutrální. Proč je to nemožné? Už jen z toho důvodu, že výzkumník vybírá téma výzkumu, účastníky, otázky, na které se bude ptát. K tomu, jak jsme již psali výše, je také aktivním činitelm v průběhu rozhovoru – vede rozhovor, pokládá otázky a ukončuje ho.

V tomto úvodu je na závěr vhodné ještě říci, že rozhovor má asymetrický charakter. (FER) Děláme-li rozhovor, mějme na paměti, že naším zdrojem informací nejsou pouze slova, která respondent říká, ale jde nám i o pozorování (chování dotazovaného v průběhu rozhovoru, zadrhávání se, zpomalování v řeči,...).

Typologie rozhovorů

Rozhovory lze dělit dle mnoha různých hledisek. První nám může přijít na mysl například dělení z hlediska počtu osob účastnících se komunikace na monolog, dyadický rozhovor, triadický a skupinový rozhovor. Z hlediska formy můžeme mluvit o formálním a neformálním rozhovoru, z hlediska účelu se může jednat o zaměstnanecký rozhovor, výzkumný, poradenský či terapeutický a mnoho dalších.

Na základě cíle můžeme rozhovory dělit na poznávací rozhovor a formativní rozhovor. Poznávací rozhovor nám slouží k získávání informací. Hlavní tok komunikace směřuje od dotazovaného, který produkuje informace k dotazujícímu, který dotazovaného stimuluje ke sdělování. Příkladem je například diagnostický rozhovor s psychologem, výběrový pohovor s uchazečem o práci apod. Tazatel v tomto rozhovoru mluví spíše málo. Ve formativním rozhovoru má hlavní slovo například učitel, vypravěč, který se snaží formovat svým projevem např. klienta, žáka, posluchače. Příkladem může být přednáška, edukace klienta terapeutem v rámci terapie apod.

V rámci poznávacích rozhovorů jsou často zmiňovanými typy rozhovoru jsou polostrukturovaný rozhovor a nestrukturovaný rozhovor. V polostrukturovaném má výzkumník připraven předem seznam témat či otázek, na které se chce respondenta zeptat a této osnovy se drží. Využívá se například v případových studiích či při zakotvené teorii. Nestrukturovaný rozhovor (zvaný též narativní) je využíván napříkláad v biografickém výzkumu. Lze ho založit například pouze na první otázce a další témata jsou objevována na základě toho, co respondent sděluje.

Existují i další typy, které se odlišují od výše zmíněných v zaměření a v designu. Je to například tvořivý rozhovor (creative interview), rozhovory v rámci akčního výzkumu a v rámci evaluace.

Etapy rozhovoru

Celý proces získání dat sestává z výběru metody, přípravy rozhovoru, vlastního dotazování, přepisu rozhovoru, analýzy dat a z psaní a prezentace výzkumné zprávy.

Délka rozhovoru bývá zpravidla 1-1,5 hod. Úvodní fáze trvá 10-20 min, hlavní 30-40 min, ukončovací 5-10 min.

I) Přípravná etapa

Jedná se o klíčovou etapu ještě předtím, než se vůbec setkáme s probandem. Spočívá v tvorbě schématu základních témat, která vychází z naší hlavní výzkumné otázky. Témata pro rozhovor čerpáme z vícero zdrojů, zejména z odborné literatury, pozorování a z analýzy dokumentů. Základem v této fázi je odpovědět si na tři otázky :

1. O čem? - Potřebuji si vybavit se teoretickou znalostí zkoumaného problému. Výzkumník si musí ujasnit, na co se chce ptát a proč se na to chce ptát.
2. S kým? - Snažíme se získat předběžné informace o osobách, od kterých chceme získávat potřebná data. Znamená to poznat respondenta, pokud je to možné, ještě předtím, než se s ním osobně setkáme. Děláme to z toho důvodu, že volba jedné strategie přístupu vede u různých lidí k různým výsledkům.
3. Jak?- Badatel si vytvoří schéma základních témat, která vycházejí z hlavní výzkumné otázky a ke každému tématu několik otázek, jak by se na danou skutečnost mohl ptát. Kromě přípravy témat a seznámení se s respondentem a zvolením vhodného přístupu k němu si musí výzkumník zodpovědět i to, za jakých podmínek a kde bude rozhovor probíhat, jak připraví místnost, kam posadí respondenta, jak získá respondenty pro spolupráci, jak dlouhý by měl rozhovor být, apod.

II) Úvodní etapa

V úvodní etapě rozhovoru se snažíme naplnit dva cíle :

1. "Srozumitelně vysvětlit cíl, smysl a obsah rozhovoru (Ferjenčík, 2000, str. 180)", což obnáší představení výzkumníka a jeho projektu, ujištění o anonymitě, požádání o souhlas k participaci na výzkumu a případné požádání o souhlas rozhovor nahrávat.
2. "Navodit optimální emocionální klima, umožňující respondentovi co nejlépe poskytnout požadované informace (Ferjenčík, 2000, str. 180)." K tomu slouží zahřívací otázky tzv. „ice-breakers“ a na rozpovídání vhodné otevřené otázky.

III) Jádro interview

Cílem této fáze je získat tzv. jádrové informace. Způsob jejich získání závisí na tématu a na vybraném typu interview. V této fázi je klíčové, aby respondent z výzkumníka nevytušil, co si o tématu myslí, a aby se výzkumník vyhýbal hodnocení. Je důležité umět posoudit, kdy (a zda vůbec) respondenta v jeho odpovědích omezovat, zda násilně vstoupit do rozhovoru, skákat do řeči (intruze), aby to nebylo nevhodně často, nebo nepřiměřeným způsobem.

IV) Závěr interview

V závěru rozhovoru můžeme shrnout hlavní body, o kterých jsme s respondetem mluvili. Taková sumarizace slouží k ukončení rozhovoru a zároveň je kontrolou pro tazatele, jestli správně porozuměl a nic nezapomněl. Jestliže je plánováno pokračování rozhovoru, v závěru domlouváme místo a čas dalšího setkání a lze také nastínit témata, kterým se budou příště věnovat. Jestliže už se s respondetem neuvidíme, můžeme věnovat čas znovuvysvětlení principu důvěrnosti, ujištění o anonymitě, případně vysvětlení, jaký bude v rámci výzkumu další postup a kdy bude publikován. Na závěr také samozřejmě patří poděkování respondeta za spolupráci, jeho ocenění a případně odměna.

V) Vyhodnocení

Následuje zpracování surových dat. Volba způsobu třídění a analyzování závisí na účelu rozhovoru. Základním předpokladem pro práci s nasbíranými daty je vhodný způsob zaznamenávání dat - například písemné, diktafon, kamera apod. Registrace dat je jedním z rozdílů, který odlišuje výzkumný rozhovor od rozhovoru laického.

Typy otázek

Při rozhovoru můžeme klást různé typy otázek, jejichž cílem je vždy něco jiného :

• Úvodní otázky – slouží k navození spontánního vyprávění dotazovaného. Formou by měly být jednoduché a vyjadřovat empatii, kterou tazatel vůči účastníkovi má.
• Hlavní otázky – jsou jednou z nejpodstatnějších částí rozhovoru, neboť vedou účastníka výzkumu k tématům, která jsou jádrem výzkumu. Je důležité věnovat dostatek času jejich vytvoření, aby pokrývaly klíčová témata, o která se ve výzkumu zajímáme, ale zároveň aby neomezovaly odpovědi či netlačily člověka do nějaké konkrétní odpovědi.
• Navazující otázky – užíváme ke specifikaci výpovědi dotazovaného. Směřují tedy k objasnění řečeného, jsou zaměřeny na detaily, jemné rozdíly. Umožňují nám jít v rozhovoru více do hloubky.
• Nepřímé otázky – využívají mechanismu projektivity. Ptáme se tedy projektivně. Nicméně odpovědi na tyto otázky je pak velmi těžké interpretovat.
• Dynamické otázky – jsou užívány s cílem udržet vyprávění a motivaci odpovídajícího k vyprávění. Mohou nám sloužit také ke snížení emocionálního napětí - například pokud se s respondnetem dostaneme k tématu, kde je velmi rozrušen, dynamickou otázkou bude taková, která mu umožní zklidnit se a pokračovat v rozhovoru.
• Ukončovací otázky – díky nim umožňujeme respondentovi uzavřít rozhovor, doplnit, co ještě nezaznělo, zdůraznit nějakou část, zodpovědět jeho otázky.
• Otevřené otázky – jsou forma otázek, na které je možné odpovědět široce, nikoliv pouze ano-ne. Díky tomuto mechanismu se snaží stimulovat tázaného k vyprávění tak, jak se tomu děje v běžném rozhovoru.
• Sugestivní otázky -jsou takové, které vedou člověka zjevně či skrytě k požadované odpovědi. Těmto otázkám by se měl každý výzkumník vyvarovat.
• Konfrontační otázky - jejich cílem je určitá provokace s cílem vyprovokovat k odhození jakési image a ke sdělení toho, co si skutečně respondent myslí, nikoli jen frází. Konfrontujeme například tím, že zmíníme rozpory ve výpovědi dotazovaného.

Patton (1990) dle Hendla (2016) rozlišuje tyto typy otázek :

• Otázky vztahující se ke zkušenostem nebo chování.
• Otázky vztahující se k názorům.
• Otázky vztahující se k pocitům.
• Otázky vztahující se ke znalostem.
• Otázky vztahující se k vnímání.
• Otázky demografické a kontextové.

Modely kladení otázek

V rámci interview klíčovou část pro zisk informací označujeme tzv. jádro interview, neboť jeho cílem je získat jádrové informace. Jádru rozhovoru předchází úvodní etapa a následuje po ní závěrečná etapa rozhovoru. Účastník rozhovoru v dobře vedeném interview přechody mezi těmito etapami ani nepostřehne.

V jádru rozhovoru výzkumník připravuje otázky nejen tak, že za sebe uspořádává různá témata a podtémata, nýbrž řadí v rámci témat své otázky také co do všeobecnosti a emoční neutrality otázek.

Řadí-li své otázky od emocionálně neutrálních až k více emocionálním, nazýváme tento způsob trychtýřovitým kladením otázek. K dalšímu tématu přistupujeme až poté, co jsme předchozí téma vyčerpali.

Další možností je hřebenové kladení otázek. Zde otázky směřují střídavě k jednomu a ke druhému tématu a tento cyklus se stále opakuje.

Odkazy

Použitá literatura

• Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.
• Švaříček, R., & Šeďová, K. (2014). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách (Vyd. 2.). Praha: Portál.
• Hendl, J. (2016). Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace (Čtvrté, přepracované a rozšířené vydání). Praha: Portál.

Související články

• 4. Typy kvalitativních a kvantitativních výzkumů
• 3. Kvalitativní a kvantitativní výzkum, vzájemné porovnání
• 4. Rozhovor jako základní klinická vyšetřovací metoda

Klíčová slova

rozhovor - interview - kvalitativní výzkum - typy otázek - metodologie