Atribuční tendence a chyby v atribučních procesech
Atribuční tendence
- tak nazýváme předkoncepce očekávání a perspektivy účastníků interakce, které ovlivňují jejich jednání
- jedna z atribučních tendencí se projevuje v rozdílných atribucích aktérů a pozorovatelů
- první mají tendenci připisovat zdroj svého jednání situaci
- druzí spíše aktérům
Tato rozdílnost je podle Jonese a Nisbetta způsobená třemi determinantami:
- percepční fokus - aktéři mají špatný "výhled" na situaci, protože jsou jí příliš blízko
- aktéři jsou více informováni sami o sobě, mají pocit, že jejich jednání je tou nejpečlivěji vybranou variantou ze všech možných alternativ, znají svou minulost ví, jakým způsobem ovlivňují své chování apod.
- pozorovatelé jsou zainteresovanější na získávání informací, které jim umožní získat stabilní vhled do situace, aby jim umožnil predikci
- tyto charakteristiky jsou závislejší na vnitřním prostředí než na vnějších okolnostech
Chyby v atribučních procesech
- základní atribuční chyba
- Ross
- přeceňujeme dispoziční charakteristiky - vysvětlování příčin a jevů podle dispozic jedince převládá nad daností situace
- tendence k sebeobranným atribucím:
- úspěch připisujeme sobě samému
- neúspěch situačním faktorům
- Lack - efekt aktéra a pozorovatele
- úspěch a neúspěch jsou důležité v našem sebehodnocení
- chráníme si svoji sebeúctu a udržujeme si pozitivní názor na své schopnosti
- egocentrická tendence - ve skupinových projektech si přisuzujeme zodpovědnost za úspěch, neúspěch připisujeme druhým
- tendence nápadnosti - větší zodpovědnost ve skupině připisujeme těm, kteří se nějak odlišují od druhých, kdo je nápadný, tomu přisuzujeme chybu