Interpersonální vztahy, jejich utváření, preference a odmítání, konformita

interpersonální vztahy= individuálně významné vztahy jedince k nejbližším osobám

Při popisování interpersonálních vztahů se nejčastěji setkáváme se slovy blízkost, vzájemná závislost a délka trvání.

Označení interpersonální vztahy lze vnímat jako zastřešující termín, jehož podmnožinou jsou i blízké a osobní vztahy.

Blízké vztahy

Speciální kategorií mezilidských vztahů jsou vztahy blízké. Reis (2008)[1] popisuje jako blízké vztahy ty, které se vyznačují vysokou mírou zaangažovanosti účastníků. Operacionálních definic blízkosti je velmi mnoho, protože různých dimenzí zaangažovanosti je velmi mnoho a mají velmi široké rozpětí. Mezi ně lze zařadit například intimitu, vzájemnou péči, zájem, lásku, znalost jeden druhého apod. Nejčastějším způsobem, jak nahlížet na blízkost, je skrz stupeň vzájemné závislosti (interdependence).

Mc Cubbin a Dahl (1985)[2] popisují vztah jako blízké spojení mezi lidmi, které trvá po určité časové období a uvádí také názor, podle kterého je vztah kdykoli mají dva lidé na sebe vzájemně očekávání. Autoři také tvrdí, že ačkoli pod tento pojem spadají jak milostné, tak přátelské vztahy i vztahy rodičů a dětí, termín vztah se stal tak dominantním ve společnosti, že pod něj spadají různé formy vazeb od chození spolu (dating), přes milenecký poměr (affair), zasnoubení i manželství. Autor komentuje, že obtíže s definováním termínu vztah a široké rozpětí jeho porozumění reflektuje velké množství různých typů partnerského chování.


Blízké vztahy jsou „vztahy, jejichž prostřednictvím osoba ovlivňuje jiné osoby často, silně, v různých sférách činnosti a relativně dlouhou dobu“ (Výrost, 2008, str. 247).[3]

Osobní vztahy

Pro vymezení termínů v oblasti partnerských vztahů je velmi významnou osobností právě Harold H. Kelley (2010)[4], který přišel s označením osobní vztahyosobní vztahy (personal relationships). Za tři základní složky vztahu Kelley považuje:

• vzájemná závislost (interdependence), která značí efekt, který na sebe mají osoby zaangažované ve vztahu navzájem.

• interakce, která je citlivá vůči benefitům druhého. Jinými slovy jde o ochotu vzdát se něčeho, co chceme ve prospěch toho, co by si přál partner.

• třetím elementem jsou atribuce interakcí

Osobní vztahy jsou „individuálně významné vztahy jedince k jemu nejbližším osobám“ (Výrost, 2008, str. 246).[5]

Teorie sociální výměny/směny (Social Exchange Theory)

• (rozpracovali Homans a Blau, ale jinak se u ní autorství neuvádí)
• jedinci vstupují do interpersonálních vztahů a udržují je pro prospěch resp. zisk, který jim tento vztah přináší

• poměr zisků a ztrát ve vztahu

• Homans: hlavním ziskem je sociální schválení

• Z této teorie vychází Teorie vzájemné závislosti

Teorie vzájemné závislosti (Kelley, Thibaut)

  • interakce mezi partnery je nejpodstatnějším znakem všech vztahů
  • charakteristiky:
  • stupeň závislosti
  • vzájemná závislost
  • totožnost kýžených výsledků
  • stupeň vzájemné kontroly
  • úroveň závislosti a spokojenosti
  • v blízkých vztazích se partneři ovlivňují nejen na úrovni vnějších projevů chování, ale i ve svém prožívání
  • stádia vztahu:
  • vybírání – zjišťujeme odměny a ceny ve vztazích k různým lidem
  • vyjednávání – experimentace s poskytováním a přijímáním různých typů odměn
  • zavázání se
  • institucionalizace – stanovení

Dimenze vztahu

  • obsah
  • rozmanitost
  • kvalita
  • frekvence a organizace
  • reciprocita a komplementarita
  • intimita
  • interpersonální percepce
  • závazek

Trajektorie vztahu

  • seznámení
  • prohlubování (utváření)
  • konsolidace
  • zhoršování
  • ukončení

Seznámení

  • samotná blízkost napomáhá vzniku vztahu
  • 1/3 párů manželství ve výzkumu ve Filadelfii od sebe bydlela do pěti bloků daleko
  • Pokud byli na ubikaci lidé seřazeni podle abecedy, pak přátelství mezi nimi korelovala s abecedou
  • Seznámení přes sociální sítě – přes své blízké
  • Dobrovolnost – když mám dostatečné vnější zdůvodnění, nemusím připisovat vnitřní motivy (například se mi nemusí líbit spolupracovník, protože se s ním stýkám v práci, nemám na vybranou)[6]

Utváření

Altman - Teorie sociální penetrace

  • Když odkrýváme druhému intimní informace o sobě, je to pro něho zpevnění vztahu a vrací nám to na stejné úrovni
  • (člověk je v podstatě jako cibule – vrchní vrstvy odkrýváme ochotně, postupně jsme čím dál houževnatější)
  • Veřejné já
  • Explorační stadium
  • 1. kognitivní stadium (bavíme se o faktech – škola, filmy…)
  • Soukromé já
  • 2. kognitivní stadium (názory a postoje)
  • 1. afektivní stadium – osobních citů a vztahů (o nás)
  • Já
  • 2. afektivní stadium – extáze a vytržení – říkáme si vše
  • Vztah se vyvíjí v dimenzích hloubky a šířky – nejprve více témat povrchně a pak do hloubky i do šířky, když nám někdo sdílí informace o sobě, je to pro nás odměňující, pronikání je zpočátku rychlejší postupně zvolňuje[6]

Zhoršování vztahu

Při zamilovanosti se ptali zamilovaných, přátel a rodičů jak dlouho vztah vydrží a nejlépe to odhadli rodiče, nejhůře zamilovaní

Atribuční styl – problém připisování problémů globálním, trvalým charakteristikám druhého

Rusbultová - reakce na zhoršení vztahu

  • Konstruktivní
  • Aktivní – VOICE – prohovoření, kompromisy, aktivní řešení, snaha o řešení problému
  • Pasivní – LOYALTY – odpuštění všeho, setrván a čekání, modlení se, čekání, že druhý něco udělá nebo smíření se s osudem
  • Destruktivní
  • Aktivní – EXIT – ukončení vztahu
  • Pasivní – NEGLECT – pasivně nechat vztah skončit, i agresivní hostilní chování[6]

Intimita

  • překročení intimních hranic
  • sebeodhalování, vyjádření nejhlubších citů jiné osobě
  • blízkost dvou lidí

Konformita

konformita je tlak vyvíjený skupinou, který vede ke změně chování

2 formy

  1. vyhovění (complience) – jednodušší forma
  2. poslušnost (obedience) – nátlak skupinou, výzva ke změně chování (z pozice moci) -> může vzniknout rozpor

klasické pokusy konformity

Sherif

  • při nejasné situaci přijímáme úsudky od druhých
  • experimenty s autokinetickým efektem

S.Asch

  • skupinový tlak na úsudek
  • velikost úseček: 1 naivní subjekt

Cretchfield

  • navazuje na Asche
  • promítání na plátno, ZV jak reagovali ostatní
  • podlehnutí i když je tvrzení nesprávné, i když má věc pro člověka osobní význam
  • snáze člověk podlehne ve složitější situaci

S.Milgram

  • poslušnost vůči autoritě
  • učitel + žák, dvojice slov, elektrický proud
  • 63% osob uposlechlo příkaz

Zimbardo

3 činitelé ovlivňující poslušnost:

  • blízkost autority
  • prestiž autority
  • emocionální vzdálenost od oběti

faktory ovlivňující konformitu

  • velikost a koheze skupiny
  • jednomyslnost skupinového souhlasu
  • skupinové sankce
  • status skupiny
  • společenské klima
  • přítomnost rebela (dramaticky sráží konformitu)
  • dvojznačnost zvyšuje pravděpodobnost internalizace
  • zvýšena sebeúcta konformitu snižuje
  • snaha předejít konfliktu a zachovat harmonii

konformita se vyplácí – 2 vysvětlení:

  1. potřeba být oblíben – normativní sociální vliv (zapadáme do normy)
  2. potřeba mít pravdu – informační sociální vliv (nejsme si jistí, že máme pravdu, rychleji podlehneme)

Použitá literatura

  1. ↑ EDITED, by Antony S.R. Manstead and Miles Hewstone. The Blackwell encyclopedia of social psychology. Reprinted. [Oxford, UK: Blackwell Publishers, 2008.
  2. ↑ MCCUBBIN, Hamilton I. a Barbara B. DAHL. Marriage and family: individuals and life cycles. New York: Wiley, c1985.
  3. ↑ VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.
  4. ↑ HAROLD, H. Kelley. Personal relationships: their structures and processes. Hillsdale: Lawrence Erlbaum, 1979.
  5. ↑ VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.
  6. ↑ 6,0 6,1 6,2 HNILICA, Karel. Přednášky Sociální psychologie na FFUK. Praha, 2013.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interpersonální_vztahy,_jejich_utváření,_preference_a_odmítání,_konformita&oldid=50805“