James a Dewey - přínos pro psychologii

William James (1842 - 1912)

  • významný představitel amerického pragmatismu, profesor psychologie na Harvardově univerzitě
  • jeho bratr Henry se stal známým spisovatelem (novela Utažení šroubu)
  • autorem obsáhlé dvousvazkové učebnice Principy psychologie (Principles o psychology, 1890)[1]

Psychologie

  • Psychologii definuje jako vědu o mentálním životě - jeho fenoménech a podmínkách.
  • Fenomén = bezprostřední vědomá zkušenost, kterou podmiňuje mozek
  • Duševní dění je proud stavů, v němž nelze žádný stav najít dvakrát - je tedy nutné k němu přistupovat analyticky, ovšem musíme brát v úvahu, že vědomí je proud proměnlivých psychických stavů.
  • Rozlišil já poznávající (I v angličtině = vlastní subjekt dění) a já poznávané (me v angličtině = souhrnem toho, co patří dané osobě a na co lze nahlížet)[2].
  • W. James je též znám svou teorií emocí, kterou vytvořil nezávisle na dánském fyziologovi Carlu Langovi. - James- Langova teorie uvádí, že percepce situace vede k tělesným změnám. Zaregistrováním těchto změn tělesného stavu vzniká emoce - emočně významné podněty nejprve působí fyziologicky, např. pláč a tyto fyziologické stavy poté působí na vznik emoce.
  • W. James zásadně přispěl ke vzniku funkcionalismu = směr, jehož oblastí převažujícího zájmu jsou vědomé duševní procesy a jejich užitečné uplatnění v činnostech, kterými se člověk přizpůsobuje svému okolí.Výzkumnou metodou tohoto směru byla 'introspekce a pozorování. Filozofickým základem byl pragmatismus (praktický, nezaujatý), k jehož konstituování významně přispěl a podstatně ho rozvinul[3].
  • Svůj zájem o mystiku a hraniční psychologické jevy zpracoval v díle Druhy náboženské zkušenosti (1930 přeložené do češtiny).

James Dewey (1859-1952)

  • Významný představitel funkcionalismu a také pragmatismu
  • Významným příspěvkem k funkcionalismu byl jeho článek (Koncept reflexního oblouku v psychologii), v kterém analyzoval obranné reflexní reakce. Dítě dle něj nereaguje čistě reflexivně, ale na úrovni vědomí registruje plamen svíčky, svou bolest a svou reakci, čímž získává životní zkušenost. Tato obranná reakce je součástí adaptace na jedinečné prostředí.
  • Výchova = výcvik v potřebných návycích.
  • Jeho hlavním pedagogickým heslem bylo: uč se činem - dítě potřebuje rozvinout komplikované interakční vzorce, samostatně jednat a myslet[4].

Odkazy

Reference

  1. Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: SPN.
  2. Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Praha: Portál.
  3. Hoskovec, A.& Hoskovcová, S. (2000). Malé dějiny české a středoevropské psychologie. Praha: Portál.
  4. Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Praha: Portál.

Použitá literatura

  • Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.
  • Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. SPN.

Doporučená literatura

  • James, W. (1930). Druhy náboženské zkušenosti. Praha: Melantrich.