Knobův efekt

Joshua Knobe. Profesor kognitivní vědy a filosofie na Yaleské univerzitě (více zde).

Knobův efekt je jedním z nejznámějších příkladů "lidového konceptu záměrného jednání" (Folk concept of Intention and Intentional action). Knobův efekt a s ním související poznatky řadíme do experimentální filosofie, zároveň ale do značné míry souvisí s kognitivní psychologií a teorií mysli (Zájemci preferující audiovizuální formu se mohou podívat kupř. na krátký úvod do Knobeova efektu zde).

Experiment

V původním experimentu se Knobe a jeho spolupracovníci kolemjdoucích na Manhattanu ptali na to, jak přemýšlejí nad "záměrností" aktu ve dvou verzích scénářů:

• V prvním scénáři sedí vedoucí společnosti se svým viceprezidentem pro výzkum a vývoj. Viceprezident přichází s návrhem: "Zvažujeme spuštění nového programu. Pomůže nám to zvýšit zisky, ale zároveň to poškodí životní prostředí." Šéf odpoví, že ho životní prostředí nezajímá, a že chce dosáhnout co nejvyššího zisku. Program je spuštěn a životní prostředí poškozeno.. Kolemjdoucí v 82 % pak na otázku, zdali šéf záměrně poškodil životní prostředí odpověděli, že ano.
• V druhém scénáři autoři otočili hypotetický scénář a slovo "poškodí" změnili za "pomůže": "Zvažujeme spuštění nového programu. Pomůže nám to zvýšit zisky, a zároveň to pomůže životnímu prostředí." Kolemjdoucí pouze ve 23 % případů odpověděli, že šéf záměrně pomohl životnímu prostředí.

Asymetrie obou scénářů je právě tím, co nazýváme Knobův efekt. Sám Knobe pak závěry interpretuje tak, že lidé mají spíše tendenci aktérovi připisovat úmysl za negativním vedlejším účinkem, nežli připsat úmysl u pozitivního vedlejšího účinku. Lidé jsou tedy ovlivněni spíše morálním charakterem výsledku: morálně špatný závěr vyvolává dojem záměrného jednání aktéra, zatímco morálně příznivý závěr vyvolává dojem nezáměrného jednání aktéra.