Prominence na úrovni věty

• tradiční pojem: větný přízvuk, jeden v úseku („intonační centrum“ u Daneše)
• v tradičním popisu určující pro existenci úseku
• v češtině se hledá vztah k funkční větné perspektivě

• Firbas – výpovědní dynamismus, odleva doprava stoupá předpokládaný důraz

- základ – jádro, známá – nová informace atd.

Zdroje prominencí a rozdíly z hlediska účinku

(A) Prominence jako signál hranice jednotky

• nejčastěji konec, může to být i začátek
• prostředky: na začátku melodie, dynamika, tempo / na konci nejčastěji melodická kadence

(B) Prominence zdůrazňující význam slov

• představa: mluvčí může zdůraznit cokoliv podle vlastního přání

(C) Prominence naznačující vztahy v textu

• relační prominence, fokus různého typu
• 1) kontextová prominence: odkazování do kontextu předcházejícího nebo následujícího

- emfáze u Mathesia, věty druhé instance

- paralelně nutno sledovat některé vlastnosti ve stavbě textu, zejména slovosled, negace (Marie zítra přijde zase. Byli tam nejen naši studenti. Nebyli tam jen naši studenti.)

• 2) kontrastivní prominence – srovnávání, paralela (V pondělí silně sněžilo, v úterý bylo velmi větrno.)

• mluvčí musí respektovat (C) → proto někdy nelze realizovat (B)
• způsob vzniku kontextové prominence v češtině:

- základní tendence – jediná prominence v úseku na jiném místě než na konci

- pořadí snadnosti, jak vyvolat: M-I-F (mediální – iniciální – finální pozice)

Prominence v textu

Základ

• způsob rozložení prominencí určuje přítomnost nebo nepřítomnost kontextové funkce:

(a) 1PI, 1PM (když je jeden důraz na začátku či uprostřed) → kontextová prominence (+)

(b) PF, P1 + F, Pn>1 (když je důraz na konci či jich je víc) → kontextová prominence (–)

Důsledek

• (a) má aktivní motivaci – zvuková realizace kontextových prominencí
• (b) má pasivní (negativní) motivaci – aby nevznikala nevhodně kontextová prominence

Intonace větná, soustava melodémů

• snaha popsat průběh

• melodém – základní typ melodického průběhu určený na základě jeho větné modalitní funkce, tedy pro soubor melodických schémat, která se v jazyce uplatňují ve stejném typu vět

- základní skupiny kontur → melodém má nějaké kadence

• kadence (Daneš používá pro všechno) – abstraktní schéma průběhu melodie

- tvoří ji určitý sled výškových změn, jejichž počet a směr je závazný

- kadence, které se v jazyce uplatňují ve stejném typu vět, náležejí k témuž melodému

Funkce intonace v neutrální výpovědi

komunikační strategie	větná modalita	melodém
ukončenost	oznamovací věta	klesavý
ukončenost	rozkazovací věta	klesavý
ukončenost	doplňovací otázka	klesavý
ukončenost	zjišťovací otázka	stoupavý
neukončenost		neukončující

• otázky zjišťovací musí mít stoupavou kadenci, bo tam na začátku není žádné tázací příslovce či zájmeno, podle kterého by se poznalo, že je to otázka
• stoupavý melodém tvoří skokové stoupnutí mezi dvěma slabikami posledního taktu

• konfigurační × úrovňové modely pro rozpoznávání melodie
• lineární × vrstvený (Gårdingová) přístup k melodii
• autosegmentální-metrická teorie = víceúrovňový popis suprasegmentální roviny, např. Ladd

Koncepce / přístupy k větné intonaci

• lineární (INTSINT) × hierarchická (ToBI)

- jedna × víc vrstev

• konfigurační × úrovňová

- „absolutní“ (Pierrehumertová, LH) × relativní (INTSINT), [ale která je která?]

Reference

• Gussenhoven, C. (2004): The phonology of tone and intonation. Cambridge: Cambridge University Press.
• Hart, J.’t, Collier, R. & Cohen, A. (1990): A perceptual study of intonation. Cambridge: Cambridge University Press.
• Hirst, D. & Di Cristo, A. (eds.) (1998): Intonation systems. Cambridge: Cambridge University Press.
• Jun, Sun-Ah (ed.) (2005): Prosodic typology. Oxford: Oxford University Press.
• Ladd, R. D. (1996): Intonational phonology. Cambridge: Cambridge University Press.

Zpět na rozcestník: Prozodie | Fonetika