Roy Baumeister

Roy Baumeister (1953) je sociální psycholog, který se ve svém výzkumu věnuje zejména vůli, seberegulaci a sebekontrole. Baumeister je profesorem psychologie na Floridské univerzitě, napsal více jak 500 publikací a je autorem nebo spoluautorem takřka 30 knih.

Seberegulace

Baumeister se v roce 1994 podílel na knize s názevem Losing control zabývající se sebekontrolou a vůlí, napsal jí spolu se svojí ženou Dianne Tice a harvardským profesorem Todem Heathertonem. Ačkoliv kniha neměla takový úspěch jako v roce 2011 vydaná Willpower: rediscovering the greatest human strength, nevídaným způsobem stimulovala další experimenty a studie, vč. vývoje škály na meření sebekontroly v testech osobnosti[1]. Mimojiné po jejím přečtení formuloval Baumeisterův spolupracovník Mark Muraven svoji hypotézu vůle jako omezeného zdroje[2]. To vedlo k řadě experimentů za účelem ověření tohoto předpokladu, mimo jiné k dnes známému experimentu s ředkvičkami. Hladoví účastníci během něho byli instruovaní, aby odolali snězení čokolády a místo toho požili ředkvičky. Poté jim byl zadán frustrující neřešitelný úkol spočívající ve skládání geometrických puzzlí[3]. Tito účastníci se v porovnání s kontrolní skupinou, jež nemusela na začátku ničemu odolávat, vzdali při řešení mnohem dříve. Článek, ve kterém vědeckou obec poprvé seznamují s výsledky, vychází v roce 1998 v časopise Journal of Personality and Social Psychology pod názvem „Ego depletion: is the active self a limited resource?“. Baumeister zde pro stav vyčerpání vůle navrhuje právě termín egodeplece - egodepletion. Ten definuje jako sníženou schopnost regulovat vlastní myšlenky, pocity a akce. Po řadě dalších výzkumů Baumeister formuluje svoji tezi následovně:

  1. "Člověk má omezené množství vůle, které se při využití vyčerpává.
  2. Člověk používá stejný účet vůle na řešení celé řady úkonů."[1]

V této souvislosti přirovnává vůli metaforicky ke svalu, vůli tedy lze stejně jako sval vyčerpat ale i posílit.

  • Vůle se podle Baumeistera vyvinula v důsledku socializace člověka. „Člověk se musí kontrolovat, aby vyšel se zbytkem skupiny, v níž jsou na sobě členové kvůli obstarávání potravy závislí.“ Roy Baumeister[1]
  • V roce 2007 s kolegou Galliotem předkládá důkazy o spojení glukózy, resp. hladiny glukózy v krvi, se sebekontrolou [4]. K dynamice egodeplece uvádí, že fyziologický stav může mít efekt na chování dlouho před tím, než dojde k subjektivnímu pocitu únavy nebo vyčerpání[2]. To potvrdila například terenní studie Baumeistera a jeho kolegů v obchodních centrech, kdy „nakupující v obchodním centru, kteří udělali během nákupu v centru více nákupních rozhodnutí, se vzdávali dříve ve složitém úkolu (násobení čísel), i když byly zohledněny faktory jako pohlaví; socioekonomický status; množství peněz, které utratili; a čas, který v centru strávili.“[1].

Odkazy

Text se svolením autora převzat a upraven z bakalářské práce:

Petr Kačena. (2014). Volní vlastnosti a sebevýchova u studentů. Praha. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/123713/

Použitá literatura

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 Baumeister, R. F., & Tierney, J. (2011). Willpower: Rediscovering the greatest human strength. Penguin.
  2. ↑ 2,0 2,1 Baumeister, R. F.; Gallito, M.; Tice, D. M. (2009). Free Willpower: A limited rource theory of volition, choice, and self-regulation.In: Morsella, E. E., Bargh, J. A., & Gollwitzer, P. M. (2009). Oxford handbook of human action. Oxford University Press.
  3. ↑ Baumeister, R. F., Bratslavsky, E., Muraven, M., & Tice, D. M. (1998). Ego depletion: is the active self a limited resource?. Journal of personality and social psychology, 74(5), 1252.
  4. ↑ Gailliot, M. T., & Baumeister, R. F. (2007). The physiology of willpower: Linking blood glucose to self-control. Personality and Social Psychology Review, 11(4), 303-327.

Související články

Klíčová slova

psychologie, seberegulace, teorie, vůle

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Roy_Baumeister&oldid=21467“