Spor mezi nominalismem a realismem a jeho význam pro psychologii

Scholastika

• Název scholastika je odvozen od latinského schola = čas věnovaný přednáškám, studiím, učená rozprava
  

= společná metoda středověké učenosti (11.-15.století), jejím jádrem dialektika, založená na předpokladech formální logiky

• Hlavní otázkou, kterou řešila scholastika, byl vztah víry a rozumu
• Scholastika se snažila o rozumové podepření církevních dogmat - šlo jí o shodu s pravdami zjevenými, kanonizovanými, ne o myšlenkovou novost, originalitu a autoství; čistota a věrnost katolickému myšlení musela být zachována
• vedle banálních sporů (např. může Bůh zvednou kámen, který je těžší než on sám?) se vedly daleko závažnější filozofické spory, mezi nimi zaujímalo výsadní postavení spor, který se táhl po celý středověk a v pozměněné podobě nepřestal být aktuální ani v novověku = SPOR O UNIVERZÁLIE

Spor o univerzálie

• základní otázka:

,,Zda rody a druhy existují svébytně nebo zda existují pouze v intelektu, a dále, jestliže existují, zda jsou tělesné nebo netělesné a zda existují odděleně od smyslových věcí nebo jen ve smyslových věcech a na nich''.

• Sám Aristotels neměl k této otázce jednoznačný postoj, i proto se na něj odvolávali všechny směry řešící tuto otázku.
• Dva směry řeší tento problém odlišně. Jeden směr který obecnému přiznává vyšší skutečnost než jednotlivému, se nazývá realismus. Realisté zastávali shodně názor, že obecné pojmy jsou skutečné. Krajní realisté tvrdili dokonce, že obecné pojmy jsou před věcmi. Jejich názor se blížil Platónovu upřednostňování skutečné existence světa idejí před zdánlivou a proměnlivou existenci světa smyslových jsoucen, proto byli nazýváni také platonici. Ti umírnění, že obecné pojmy jsou ve věcech. Tento názor byl pro změnu blízký Aristotelově přesvědčení o neodlučitelném spojení formy a látky, a proto byli nazýváni aristoteliky.

• Podle druhého jsou skutečné jen jednotliviny; obecné pojmy se podle něj nevyskytují ve skutečnosti, nýbrž jen v našem intelektu, jsou pouhými jmény – proto se tento směr nazývá nominalismus. Nominalisté zastávali názor, že obecné pojmy teprve následují po věcech. Rozumíme tomu tak, že obecným pojmům nepřísluší jakákoli reálná a samostatná existence. Nejdůležitější a primárně existující jsou jednotlivé věci a k nim se druží příslušné obecné pojmy jen jako jejich pojmenování.

• Pojem realismu je ve sporu o univerzálie pojímán ve zcela odlišném smyslu, než jak je chápán dnes. Za realistickou bývá považována filozofie a věda vycházející od věcí, empirická, nebo dokonce materialistická, zatímco v uvedeném realismu šlo naopak o východisko od ideálního, obecného. I proto se realisté spíše klonili k Platónovi a novoplatonismu. Avšak lze říci, že realisté se spíše kloní k Platónovi, zatímco nominalisté k Aristotelovi.

Zatimní řešení sporu: Abaelard

• Snažil se smířit oba tábory
• Tvrdil, že je absurdní tvrdit, že skutečná je „člověčenskost“ a nikoli lidé, nelze tedy nedbat ztělesnění obecného v jednotlivých věcech a individuálních rozdílech jako něčeho nepodstatného. A naopak je též nesprávné tvrdit, že jenom jednotlivé je skutečné a podstatné a že obecné pojmy jsou pouhá jména. Obecnému pojmu odpovídá v jednotlivých věcech reálná stejnost podstaty (bytosti, esence). Pojmu člověka odpovídá stejná skutečnost obecně lidského, která existuje ve všech lidech, toto obecné se ale vyskytuje jen v jednotlivých lidech, nikoli mimo ně.

Odkazy

Použitá literatura

• Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.

• Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.

Doporučená literatura

• Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.