Stáří

stále zůstává nedořešena otázka stárnutí
touto oblastí se zabývá gerontologie
chorobami starých lidí - geriatrie
psychické změny v průběhu stárnutí a vysokého věku studuje gerontologická psychologie
autoři, zabývající se touto vývojovou etapou: Příhoda, Srnec, Koláříková, Zeigarniková, Havighurst, Cummingová

Gerontologie

věda o stárnutí a stáří
má 3 části:

teoretická gerontologie - třídí poznatky, tvoří teoretický základ pro různé vědy
klinická gerontologie - zaměřuje se na stárnoucího člověka jako individuum, orientuje se na nemoci starých lidí, zaměřuje se taky na zvláštnosti těch nemocí ve starším věku → geriatrie – specifický klinický obraz nemocí ve stáří
sociální gerontologie - zajímají ji vztahy mezi starou a většinovou populací, soustřeďuje poznatky, jak stará populace vypadá apod., vytvořila nomenklaturu stáří a stárnutí

nomenklatura stáří a stárnutí:

49-59 let – střední věk
60-74 let – vyšší věk čí rané stáří
75-89 let – vlastní stáří (very old, senium)
90 a více – dlouhověkost (Příhoda to nazval „patriarchium“)

stará populace = populace, která má více než 7% populace nad 65 let (demografické hledisko)
u nás 12,3%, Anglie 15%
jenže u nás se nepřipravuje systém pro tu situaci, kterou můžeme očekávat s tímto vývojem stárnutí populace
týká se to: připravit se ekonomicky, sociálně-zdravotní souvislosti, psychosociální rovina

Kdy je člověk považován za starého? Velká intraindividuální variabilita ( v něčem pokles, v něčem OK), interindividuální variabilita (jeden člověk brzy, jiný i ve vysokém věku fit)
obecně: člověk je starý, když ho za starého považují ostatní členové společnosti
V 18. století byl starý označován člověk ve 40 letech, o sto let později padesátník, dnes obecně nad 65 let, gerontologové to posouvají na 75 let

Biologické aspekty stárnutí

podstata stárnutí - př. Aristoteles - ztráta tepla a vody, smrt je smrt tepelná
Mečnikov - stárnutí způsobují bakterie uvolněné v tlustém střevě- je tedy procesem chronické intoxikace
podle novějších teorií je v genetickém programu zakódováno období efektivity a postupné ztrácení evolučních sil..

současné (1975) fyziologické teorie stárnutí:

zdůrazňuje se vyčerpání základních organických substancí- zejm. hormonů a hromadění zbytkových produktů v tkáních
zdůrazňují se molekulární změny enzymů
zdůrazňuje se chybná transmise z DNA

teorie genetického programu - předpokládá, že už při narození máme naprogramováno kolika se dožijeme, jak budeme stárnout, co v nás bude stárnout později a co dřív, můžeme to nějak modifikovat způsobem života
teorie metabolických omylů - říká, že stáří je náhodným nahromaděním metabolických omylů → začnou se hromadit nějaké látky, které tělo neumí rozeznat, ale přesto je zabuduje do svého systému, tak dojde k celé sérii omylů, které se hromadí → až nakonec dojde k metabolické katastrofě = smrt
teorie stárnutí makromolekul - vychází z „Verzanovy teorie“ = kolagenové teorie mění věkem svou chemickou skladbu a to mění také jejich funkce
imunologické teorie - nastávají v těle chyby při dělení buněk a s věkem roste neschopnost organismu ty chyby rozpoznávat a odstraňovat → hromadí se imunologicky vadný materiál, autoimunní fenomén = organismus se brání proti vlastním chybám, pomáhá tomu (aby organismus nezlikvidoval rychle sám sebe) to, že se postupně snižuje obranyschopnost organismu
teorie o působení zevních vlivů (Ekologická teorie) - akcentuje zevní vlivy, které modifikují proces stárnutí (např.: složení a způsob příjmu potravy), geografie dlouhověkosti = určité oblasti jsou charakteristické dlouhověkostí – zkoumají je, aby přišli na to proč tomu tak je

stárnutí je ale proces komplexní
stárnutí jednotlivých orgánů může probíhat značně individuálně, v podstatě začíná jež mezi 15-25 lety, kdy dochází k úbytku vody, snižuje se elasticita kůže, přibývá pigmentu a kůže zesiluje
velmi důležitý je stav cév (člověk je tak starý, jak staré má cévy)
25.- 30. rok - úbytek příčně pruhovaného svalstva
mění se základní metabolismus, ovlivňující také udržování tělesné teploty - nesnadná adaptace na chlad u starých lidí
kosti jsou křehčí(z 20% hmotnosti na 10 %)
změny žláz s vnitřní sekrecí, zejména pohlavních
ženy procházejí klimakteriem (45-50), které se projevuje jednak zastavením menstruačního cyklu, jednak sekundárními změnami, jako je zvýšené ukládání tuku, oběhová labilita a emocionální labilita se stavy dráždivosti a depresemi
senzorické změny: zejména vizuální často dalekozrakost, nesnadná adaptace čočky, konvergence je obtížnější, snížení citlivosti pro barvy, snížení sluchového vnímání - zejména v oblasti vysokých tónů, špatné rozumění řeči, oslabení čichu a chuti - zejména na sladké a slané, což se může promítat do snížené chuti k jídlu
řeč je pomalejší, hlas slabší, má menší rozsah
obtíže při usínání, malé uspokojení ze spánku
změny ve struktuře a funkcích organismu, které podmiňují jeho zvýšenou zranitelnost a pokles schopností a výkonnosti, nakonec vede ke smrti
v tkáních a jejich buňkách, nejzávažnější v nervové a endokrinní soustavě (zajištění duševní a regulace tělesných pochodů) degenerativní změny, pokles základního metabolismu
odumírají neurony (či snižování synapsí) a nahrazují je glie, snižování odolnosti vůči infekcím, sklon k nádorovým onemocněním, pomalejší hojení ran, skleróza cév
stáří není synonymem nemoci, přesto často s nemocemi spojeno
charakter nemocí ve stáří polymorbidita (více chorob najednou), nemají výrazný průběh, zvláštní klinický obraz (nevýrazné symptomy, sklon ke chronicitě)

syndrom patologického stáří - akcelerovaného, progerické syndromy - předčasné stárnutí (Huntington, Down, Turner)
patologické presénium - stárnutí o 20let dříve - extrémní únava, následek dlouhodobého stresu, nespavost , obtížně zvladatelná úzkost, sexuální dysfunkce, závratě, zvýšené procento dokonaných sebevražd - deprese u starší populace závažným jevem, pády (mikroporuchy vědomí, přechodné poruchy svalového napětí), ortostatická hypotenze (vždy v souvislosti s rychlou změnou pozice), poruchy termoregulace (odlišnost mezi pohlavími)

Somatické změny ve stáří

signálem pro ♀ je změna pohlavních funkcí → klimakterium
přestávají být reprodukce schopné = involuce je zahájená
bývá to popisováno jako: zvýšené návaly horka, pocení, zvýšené bušení srdce, podrážděnost, poruchy spánku
mezi 45 až 55 lety
♂ něco podobného popisují kolem 60 roku, taky dojde k vyhasínání pohlavní činnosti, ale jsou to změny pozvolnější

Kardiovaskulární změny

nadváha: charakteristika dneška, nese to s sebou problémy motorické → srdce přestává snášet zátěž, hypertenze
snížená pohyblivost starých lidí, protože dochází k atrofii svalů, úbytku svalové tkáně, úbytek kostí (pórovité, méně elastické), artrotické změny kloubů potřeba probrat s nimi, aby udržovali svoje zvyky, co se motoriky týče
je potřeba, aby jedny zvyky (které už nezvládnou) byly nahrazeny jinými, jinak dojde k svalové atrofii, úbytku svalové síly, ochabuje tělesná stavba, snížení hmotnosti → to vede k výraznému strachu z pádu (často jde o takový strach, že se vyhýbají vycházkám z domu)

Vitální kapacita dýchacího systému

snižuje se → souvisí to s omezenou pohyblivostí
snižuje se plicní ventilace → obtížnější vykašlávání, sekret se hromadí v dýchacích cestách (pomůže tzv. dechová gymnastika)
stále je trápí vykašlávání
je třeba dodržovat pitný režim (často jde „jen“ o dehydrataci)

Svalovina trávicího ústrojí

atrofuje jako jiné svaly
problémy s trávením – zpomaluje se, jiná sekrece šťáv a enzymů, poruchy peristaltiky → křeče, nechtějí pak mnoho věcí jíst

úbytek senzorických schopností - - ve všech oblastech smyslů dochází ke zhoršování (zrak, chuť, sluch, čich, hmat – často jim něco vypadne)

Psychické změny

hodně psychických změn nějak souvisí s kvalitou smyslů

Změny v paměti

klesá výbavnost, ale je zachováno znovupoznání (aktivně si nevzpomene, ale když něco vidí, vzpomene si)
klesá fluidní inteligence, ale funguje krystalická inteligence

Osobnost geronta

geront = starý člověk
osobnost je mezi 45 až 55 lety relativně ustálená, stabilní
při stárnutí dochází k restrukturalizaci osobnosti – změna hodnot (na prvním místě je zdraví), změna sebehodnocení (zaleží jim na tom, jací byli v práci, jak proběhl odchod do důchodu, jaké mají rodinné a sociální zázemí,…)
výrazné snižování adaptačních schopností, málo touží po změně, vše je pro ně vyrušením (např.: se chtějí zúčastnit svatby vnuka, ale už je pro ně těžké se znovu obléct do gala), je pro ně problém přijít v čas – strach, že to nestihnou, tak vycházejí hodně předčasně
zpomaluje se myšlení (ale nezhoršuje se) → projevuje se to útržkovitostí, odbočováním, neplynulostí
často jsou citově labilní, velké výkyvy nálad a okolí často není proč k nim došlo
často taky velmi negativističtí (hlavně ti nemocní)
často se projevuje plačtivost, lítostivost, taky výbušnost, zlost, paličatost
strach: ze samoty, z konce života, z toho, jestli je sociálně zajištěný
klesá adaptabilita: nemají rádi nové věci, hůř se s nimi vypořádávají

Zájmy

převládá zájem o sebe sama (co jedí, jak jim funguje tělo,…) → soužití se starým člověkem je pro jeho okolí velmi náročné
zájem o vzhled: postupně upouští od svých rituálů (jen ti nejsilnější u nich vydrží) – už jim moc nejde o to, jak vypadají, jak působí na okolí, ale důležité je, aby to pro ně bylo pohodlné
důležitý je vztah s vrstevníky, ale s takovými které si sami vybrali (v domově důchodců se mezi sebou často nenávidí)
zájem o peníze: hodně vzrůstá, protože souvisí s existenční jistotou a nejistotou, není to, že by byli sobečtí, ale chtějí se vymanit ze závislosti

Potřeby

značná potřeba být informován → je to pro něj klíčové a pořád má pocit, že není informován dost (souvisí to taky s poruchami smyslů – informace se k němu dostávají zkreslené)
potřeba náležet k nějaké skupině → nejlépe k rodině
potřeba lásky – mít někoho rád a přijímat cit od druhého (často si ztěžují, že už se jich nikdo nedotýká), děti a dospívající mají vynikající cítění ke starým, přijímají je nekriticky (např.: jim nevadí specifický pach starých lidí)
potřeba vyjadřovat se a být vyslechnut (často jim chybí to, že nemají komu předat své zkušenosti)

Vyrovnávání se se stářím - strategie

konstruktivní strategie – vyrovnává se s potížemi, vědom svých omezení, možností, akceptuje eventualitu smrti a neděsí se jí, humor, najde si potěšení, často v anamnéze šťastné dětství a dobré manželství
strategie závislosti – sklon k pasivitě a závislost na druhých, ♂ přenechávají rozhodování ♀
strategie obranná – nepříznivá přehnaná aktivita (snaha zahnat starosti a myšlenky, vč. myšlenky a smrt), pedantičtí …
strategie hostility – sklon dávat vinu druhým, agresivita, podezřívavost
strategie sebenenávisti – agresivita vůči sobě, vidí svůj dosavadní život jako selhání, smrt berou jako vysvobození z neuspokojivého světa

Švancara - předpoklady optimální adaptace ve stáří a na stáří:

perspektiva
pružnost
prozíravost
potěšení
porozumění pro druhé

Příprava na stáří

dlouhodobá příprava na stáří - „společenská příprava“, aby si lidé hlídali to, co jí, aby byli ve stáří zdraví, penzijní pojištění, aby mladí chodili pomáhat starým (aby viděli, co je čeká),…
střednědobá příprava na stáří - začíná od 45 let, uvažovat o stáří v reálnějších dimenzích: kde budu v důchodu žít, se kterýma dětma bych chtěl žít, jestli jsem finančně zajištěn, reálně se na stáří připravit, připustit si že zestárnu, uvědomit si, že budu mít své limity,…
krátkodobá příprava na stáří - říct si „tohle už nezvládnu“, připustit si, že jsem starý

Zdroje