Zázemí a východiska psychologie zdraví

Lékářská psychologie („medical psychology“)/Zdravotnická p.: usilující od 40. let 20. st. o aplikaci psychologických poznatků do hlavních částí vztahu lékař-pacient a vztahu mezi zdravím a nemocí; rozvíjela se i u nás (V. Vondráček, J. Dobiáš, Kondáš, Bouchal, Konečný, Vymětal). V některých zemích byla rozpracovávaná samostatná oblast psychologie, zahrnující psychologické aspekty péče, poskytované hospitalizovaným pacientům ve zdravotnických zařízeních (lepší adaptace na cizí, neznámé nemocniční prostředí – často je adaptace náročnější než zvládání diagnózy  úzkost a obavy významné) – „hospital psychology“.

Preventivní psychologie („preventive psychology“) se vytvořila na základě komunitní psychologie s původní orientací na prevenci mentálních a emočních poruch, později i somatických onemocnění (G. Caplan – americký psychiatr britského původu, 1964; S.J. Korchin, 1976).

Psychosomatická medicína („psychosomatic medicine“) vycházela z předpokladu psychogenního původu nemoci a změnila zásadně pohled na původce nemocí (F. Alexander, H. Dunbarová – psychiatři orientováni psychodynamicky). Potřeba upozornit medicínu na to, že ve vztahu mezi zdravím a nemocí nejde jen o fyziologické problémy, je třeba akcentovat i psychogenní faktory. V některých diagnózách je dokonce psychogenní složka rozhodující, určující. Zprvu byli tito autoři lékaři vysmíváni, později došlo k prokázání pravdivosti tvrzení. Vznikl jakýsi psychosomatický atlas, seznam chorob s možnými ovlivňujícími psychogenními faktory (které povětšinou pouze facilitují proces onemocnění).

Behaviorální medicína („behavioral medicine“) vychází z uplatnění poznatků věd o chování při diagnostice, terapii, rehabilitaci a prevenci nemocí a usiluje o komplexnější a detailnější pohled na vztah mezi zdravím a nemocí. Má obdobné cíle jako psychologie zdraví, ale liší se zvláště interdisciplinární podstatou behaviorální medicíny, usilující o integraci behaviorálních a medicínských postupů, zatímco psychologie zdraví zůstává při respektování bio-psycho-sociálního modelu psychologickou disciplínou. Behaviorální medicína se stále rozvíjí jako součást medicíny.

Klinická psychologie souvisí s psychologií zdraví teoreticky i aplikačně, spolupracuje s ní mj. při vývoji a ověřování nových teoretických přístupů, diagnostických nástrojů, terapeutických strategií, rozvíjení vztahu lékař-pacient, prostředků podporování a aktivního akceptování léčebného režimu atd.

Duševní hygiena se před konstituováním psychologie zdraví velmi blížila části jejího obsahu: zkoumala otázky duševní integrity, faktory ovlivňující sebepojetí, všímala si duševního zdraví z vývojového hlediska, zabývala se též vztahem k somatickým podmínkám zdraví a nemoci; dosud je někde rozvíjena samostatně, jinde splývá s psychologií zdraví (anglosaský model).